Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  TY

TY

Autor:
Caroline Kepnes
Originální název:
You
Překlad:
Jan Netolička
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-059-6
ISBN e-knihy:
978-80-7498-060-2
Počet stran:
448
Datum prvního vydání:
29. 04. 2015
E-kniha:
Ano
Vazba:
pevná

349 Kč 279 Kč

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

TY

Popis: TY

Opravdová láska bolí. Já už jsem to pochopil. A ty to brzy pochopíš taky.

Když Guinevere vkročí do knihkupectví, kde Joe pracuje, jako by ho zasáhl blesk. Ta dívka je zosobněním všeho, co kdy chtěl: je krásná, chytrá a má v sobě více vášně než jeho nejdivočejší sny. Kvůli ní by třeba vraždil, jen aby ji získal.

Guinevere to ještě neví, ale narodila se pro něj. A Joe je odhodlán udělat vše pro to, aby i ona pochopila, že oni dva tvoří dokonalý pár. Když v následujících dnech její svět rozmetá série velmi nešťastných a dosti podivných náhod, je Joe jediný, kdo jí nabídne pomoc a útěchu. Ale to není zdaleka všechno, co je své vyvolené připraven poskytnout! Je s ní i ve chvílích, kdy to jeho vyvolená netuší – dokonce i když o to ani nestojí. On přece ví nejlíp, co je pro ni dobré, a ve své velkodušnosti dokonce přehlíží i vady, které se skrývají za Guineveřinou dokonalou fasádou. Opravdová láska bolí, to už Joe pochopil, a Guinevere to brzy pochopí taky, Joe pro to udělá všechno. 

Thriller TY je až perverzně chytrým záznamem chorobné posedlosti, při jehož čtení vám bude nejspíše poněkud úzko. Vlastně dosti úzko. Přesně jak to autorka zamýšlela.

Pokud knihy raději posloucháte než čtete, můžete si pořídit audioknihu, kterou ve skvělém podání Jana Zadražila vydalo Tympanum.

Ke koupi zde: http://www.tympanum.cz/cs/e-shop/226-ty/


Dotaz k produktu TY

Jméno:
Telefon:
E-mail:  (povinné pole)
Číslo "10" slovy:  (povinné pole)
Váš dotaz:   (povinné pole)
 
 

Autor: Caroline Kepnes

Caroline Kepnes

Caroline Kepnes je autorkou celé řady povídek, ale na kariéru spisovatelky nikdy nepomýšlela. Jako novinářka se zaměřením na popkulturu pracovala pro celou řadu médií: počínaje časopisem Entertainment Weekly a konče Yahoo! TV. Psala také scénáře úspěšných televizních show.

Obojí zkušenost bohatě zúročila při psaní svého prvního románu, nazvaného pragmaticky TY. Recenzent prestižního časopisu Kirkus Review označil její debut za "až perverzně chytrý klaustrofobický román, při jehož četbě se čtenář díky bravurně užité du-formě stává částečně proti své vůli součástí děje". Autorka důmyslně užívá četné popkulturní odkazy jako dějotvorný prvek, což je neobyčejně sugestivní pro každého, kdo se alespoň trochu orientuje v současné literatuře, hudbě a filmu. TY je zkrátka thriller, který zcela naplňuje původní definici tohoto žánru: je to kniha, která vás pronásleduje, i když ji právě nečtete.

 

ROZHOVOR S AUTORKOU

Pojďme začít krátkým úvodem na téma ty – jako autorka, a TY – jako kniha.

Narodila jsem se... dělám si legraci. Takhle. Moc ráda zjišťuju, co dává lidem sílu žít. A taky si moc ráda vymýšlím, takže pustit se do psaní knížky vyprávěné vnitřním hlasem násilnického intelektuála bylo jako ocitnout se v ráji. Jsem Štír a Štíři jsou od přírody obsesivní a mají sklony číst knihy víckrát po sobě, poslouchat dokola stejnou písničku, dívat se sedmsetkrát na film Ladíme!. Myslím, že tahle moje vášeň se do knihy Ty výrazně promítla. Ráda se dívám na náš měnící se svět očima postav. Joe lpí na analogovém životě a prodává papírové knihy. Na druhou stranu Beck s pomocí Twitteru vytváří podobu sebe sama, které by mohla dosáhnout, kdyby nebyla tak moc zaměstnaná sebeprezentací. Ani jedno nefunguje. Neustále se snažím vciťovat do lidí. To mě pohání vpřed. A moc ráda se směju, takže jsem v sedmém nebi, když vidím, jak jsou lidi překvapení, že tenhle thriller je vlastně taky sranda.

V poděkování na konci knihy jsi nezapomněla zmínit hlavní postavu Joea Goldberga, které jsi vděčná za to, že se dožadoval, aby ho bylo slyšet. Kde jsi byla, když se ti poprvé v hlavě ozval jeho hlas?

Seděla jsem v kavárně a psala jsem o teenagerech a ani trochu mě to nebralo. Otevřela jsem nový soubor. Zírala jsem na prázdnou stránku. Chvilku jsem se poflakovala na Facebooku a pak mi najednou vlezl do hlavy takový nějaký Joe a řekl mi, abych už sakra vypnula ten Facebook a začala vyprávět jeho příběh. Zní to jako klišé, ale ono je fakt nejlepší, když vás při psaní vede nějaká vyšší moc, když kreativní část vašeho mozku převezme vládu nad tou racionální. Při psaní této knihy se mi to stávalo hodně často.

To, čemu se říká v angličtině stalking, je trestný čin a mně připadá, že k němu dochází čím dál častěji. Souhlasíš? A myslíš, že na tom může mít podíl i stále rostoucí využívání sociálních sítí?

Když se řekne stalker nebo šmírák, vidíme všichni zhruba totéž: úchylného týpka, se kterým bychom se my ženy neukázaly na veřejnosti a který je někde zalezlý a špehuje nás. Joe mi připadá zajímavý, protože je sečtělý, chytrý, naivní a někdy i roztomilý. Beck je tak trochu exhibicionistka a Joe je tak trochu voyeur. Ano, je to stalker, ale je to taky velmi výřečný romantik a zároveň cynický knihomol, o jakém my dámy sníme už jako malé holky. Joe by se nám měl hnusit, ale nejméně polovina toho, co řekne, dává hodně velký smysl.

Miluju postavy, které ve mně vyvolávají smíšené pocity, jako bych sama byla trochu amorální. Sociální sítě udělaly ze šmírování každodenní záležitost. Chodíme na Facebook a/nebo na Twitter a víme, co dělají naši kamarádi, respektive co chtějí, abychom věděli, že dělají. Sociální sítě nám dávají pocit kontroly, že můžeme ostatní lidi odstavit od informací, soudit je. Dokonce i výraz „like" tak nějak ztratil na původním významu. Člověk může druhé beztrestně špehovat. Ve světě je najednou méně tajemství.

Jenomže zároveň tím všichni provádíme jakousi psychoanalýzu. Na základě toho, co se daný člověk rozhodne o sobě zveřejnit, se o něm dá spousta věcí odhadnout. Moc ráda jsem si s Joem užívala jeho rozpolcenost mezi tím, jak se Beck prezentuje veřejnosti, a jak se ve skutečnosti chová. Tohle mě na online šmírování fascinuje. Elektronický život vytváří pocit, že někoho důvěrně znáte, což ovšem dělá ze setkání s realitou mnohem větší dobrodružství. Člověk se může doma cpát čokoládovými tyčinkami, zatímco na Instagramu zveřejňuje fotky kapustových smoothies.

Neskutečně mě přitahuje zkoumat, co se lidé rozhodnou dávat na internet a proč. Joe soudí Beck na základě toho, jaké si kupuje knihy, a mně se tenhle začátek knihy moc líbí. Jako by ji otevřeně šmíroval v reálné situaci, tak nějak postaru, tváří v tvář.

Když jsem byl asi v polovině knížky, tweetnul jsem tuhle zprávu: „Už jsou to roky, co jsem naposledy četl někoho, kdo chápe popkulturu stejně jako @CarolineKepnes. Její (Joeovy) odkazy dokonale sedí." Jak moc je pro tebe popkultura důležitá?

Tenhle tvůj tweet se mi moc líbil. A mojí mámě taky. Popkultura je pro mě důležitá zcela zásadně. Tuhle knížku jsem psala skoro jako milostný dopis všem svým oblíbencům, hlavně filmu Hana a její sestry a Šifře mistra Leonarda. Úplně živě si pamatuji, jak jsem viděla Hanu poprvé, všechny ty odkazy na umění a hudbu. Nejde o to, že bych se s těmi díly nikdy nesetkala, ale nikdy jsem je neviděla takhle zakomponované do příběhu. A pak Šifra mistra Leonarda, to byl silný čtenářský zážitek.

Pracovala jsem v časopise Entertainment Weekly, kde se neustále vedly hovory o konceptu „radosti s pocitem viny". Fascinují mě všechny druhy radosti, které umění přináší. Miluju knížky Pauly Foxové. Svět je považuje za umění. Jsou pro člověka zdravé, jako třeba zelenina. Jenomže pak řekneš, že stejně miluješ Dana Browna, a spousta lidí reaguje ve smyslu, že to není ničím zvláštní, že Dana Browna milují milióny lidí a že něco tak přitažlivého a zábavného musí být zároveň špatné.

Já s tím nesouhlasím. Přitahuje mě stejně obskurní umění jako populární trháky. Nesnáším snoby. Nedávno jsem viděla film Pro dobrotu na žebrotu. Člověk si přečte pár recenzí a má pocit, že to je odpad. Jasně, že ten příběh má mezery. Ano, v tom filmu je dítě, které je jen občas a pohodlně hluché. Ale ten film mě bavil a nemám z toho výčitky svědomí.

Když se dívám na všechny ty odkazy na popkulturu, napadá mě, jestli sis dopředu udělala seznam všeho, co bys v knize chtěla mít, nebo jestli jsi prostě v určitém okamžiku během psaní cítila potřebu připojit nějaký odkaz. Nebo že by k tobě Joe přišel už obdařen všemi svými vědomostmi?

Žádný seznam jsem neměla, všechno mě napadalo přirozeně, za pochodu. Nikdy jsem se neposunula o víc než pár dní, aniž bych nějak nenarazila na Hanu a její sestry. Mám nádhernou vázanou verzi scénáře a dívám se na ni každý den. Elton John s Princem jsou moji dva oblíbení básníci, takže jejich texty nosím v hlavě. Cíleně jsem chtěla udělat z Joea někoho s hlubokým citem pro hudbu. Miluju scénu ve filmu Dobrý Will Hunting, kde Will prohlašuje, že všichni jeho nejlepší přátelé jsou mrtví slavní spisovatelé. Myslím, že Joe by se s ním ztotožnil.

Asi nic neprozradím, když řeknu, že se v knize velmi často objevují repliky inspirované písní „Nothing Compares 2 U." Autorem je sice zpěvák Prince, ale píseň je asi slavná spíše díky Sinead O´Connor. Prostě se musím zeptat: kterou verzi máš radši?

Ještě pořád si vypaluju na CD vlastní mixy oblíbených písniček. Kupovala jsem si auto a prodavač se na mě díval jako na blázna, když jsem byla naštvaná, že v autě není měnič na víc CD. Začal cosi mlít o telefonu a paměťových kartách, ale já mám ráda cédéčka! Když jsem psala, měla jsem na jednom CD obě verze. Nejsem schopna si vybrat mezi Princem a Sinead O´Connor.

Myslím, že dokonalá cover verze má právo na existenci. Umí ukázat písničku v novém světle. Princův originál je takový jazzový, jako by ho zpíval někde v baru. A ten, kdo ho opustil, tam možná sedí schovaný v koutě. Sinead do té písničky vnáší brutalitu a taky samotu; ten, kdo ji opustil, už je dávno pryč. Miluju obě. Klidně bychom se mohli bavit o cover verzích celý den. Další mojí oblíbenou je třeba verze Bena Leeho písničky „If You Were Here". Ráda bych si někdy udělala seznam všech, ale neudělám to.

Jak moc bylo těžké neposlouchat Joeův hlas, když jsi zrovna nepsala Ty? Když jsem knihu o víkendu četla já, byl celou dobu se mnou (a i teď se občas zastaví). Neměla jsi s tím problém, když jsi psala? A neděsilo tě to?

Ani teď ještě není úplně pryč. Pořád ještě napůl čekám, že ho potkám na ulici. Je přece skutečný, že jo? Je. Když jsem psala, bylo strašně těžké přestat a vrátit se zpátky do světa jako civilizovaný člověk. Psala jsem hodně na telefonu, někdy jsem spoustu věcí odkládala, třeba jsem nešla na oběd, abych se mohla zavřít do koupelny a psát jako šílená. Joeovi se nelíbilo, když jsem ho nechávala o samotě. Ale nechat se takhle vtáhnout do knihy je nádherný pocit. Občas mě napadaly děsivé myšlenky. Jako třeba, co když mě na parkovišti srazí kolo a já už nebudu moct psát dál? Cítila jsem se hrozně pod tlakem, ale užívala jsem si to.

TY je bezpochyby jedna z nejděsivějších knížek, jakou jsem kdy četla – asi proto, že je tak realistická a autentická. Všechno, co Joe říká, je syrově věrohodné. Které knížky děsí tebe?

Mám své tři koně, Misery, Americké psycho a Osvícení. Osvícení jsem viděla jako film dřív, než jsem ho četla, a je to pro mě jeden z nejsilnějších filmových zážitků. A táta mi říkal: „Přečti si tu knížku." A mě ta knížka děsila tak, že jsem ji musela dát do obýváku, protože jsem s ní odmítala spát v jedné místnosti. Stephen King v ní dělá věci, které do filmu dostat nejdou. Je to prostě Kniha s velkým K. A souhlasím, autentičnost je hrozně důležitá, právě proto na mě tak zapůsobilo Americké psycho, ty kecy o Whitney Houston v něm, a Misery vlastně taky. Měla jsem pocit, že by Annie Wilkesová mohla klidně bydlet vedle v domě. Tahle knížka zase ovlivnila můj pohled na usměvavé sousedy.

Vzhledem k tomu, že Joe pracuje v knihkupectví, hrají knížky v jeho příběhu významnou roli. Co pro tebe znamená knihkupectví jako místo?

Když jsem byla malá, chodívala jsem do jednoho kouzelného knihkupectví jménem Chart House Books. Rozbušilo se mi srdce pokaždé, když jsem šla kolem. Moc se mi líbila představa, že tam všechny ty příběhy přebývají vedle sebe a není v lidských silách je všechny přečíst, a přece jsem cítila touhu to zkusit. A v jednom antikvariátu jsem před pár lety pracovala. Četla jsem si v práci Lolitu a poslouchala album Stevieho Wondera Talking Book na kazetě tak často, až jsem ho znala do posledního tónu. Myslím, že to už je víc než patnáct roků. Joeův krámek jménem Mooneyho knihy je poskládaný z kousků všech mých oblíbených knihkupectví. A já doufám, že by tohle místo mohlo lidi přimět zase vejít do skutečného knihkupectví, i když se možná budou bát v něm zaplatit kreditkou.

Moc se mi líbí obálka TY. Vzpomínám si, jak jsem si vyzvedl recenzentský výtisk, a jak se mi líbila celá prezentace knihy (a jak jsem doufal, že mě výsledek nezklame – SPOILER: nezklamal!). Co na obálku říkáš ty?

Neumíš si představit, jak jsem byla nadšená, když jsem ji viděla poprvé. Okamžitě se mi líbila. Ani jsem nechtěla vidět další možnosti, spíš jsem měla chuť ji obejmout a polaskat se s ní. Přilepila jsem si ji k deskám průhlednou páskou, tak moc se mi líbila. Na světě je spousta talentovaných umělců, kteří navrhují obálky a snaží se převést ty tisíce slov do jednoho obrazu. Neumím si představit, jak to někdo dokáže, když navíc začne s bílým papírem. Já jsem schopna se poprat s prázdnou stránkou jedině ve Wordu. Myslím, že je na tom něco kouzelného, když si obálka žije svým životem a vy ji spatříte, až když knihu dokončíte.

Co čeká Caroline Kepnesovou teď? Můžeš mi věřit, že na tvůj druhý román bude čekat spousta lidí. Nechceš prozradit aspoň něco?

Nedávno jsem odevzdala první rukopis a jsem z něj nadšená stejně jako ze všech připomínek, které jsem dostala. Dělat úpravy mě moc baví. Nechtěla bych něco zkazit tím, že cokoli prozradím. Ale asi můžu říct tohle: Bude tam šampaňské. Bude tam krev. A bude tam obchod s potravinami.

Kdyby sis si mohla vybrat jen jeden formát knihy, který by to byl: pevná vazba, polotuhá vazba, paperback, nebo e-book? A proč?

Pevnou vazbu. Ráda používám přebal jako záložku. Mám ráda, když je knížka těžká, když působí vznešeně. Líbí se mi okamžik, když si začnete zakládat stránku zadní klopou přebalu místo přední. V tu chvíli víte, že jste za půlkou. Jako když jedete z dovolené autem domů, máte smíšené pocity, už tam chcete být, ale zároveň chcete, aby ten výlet nikdy neskončil.

 

Myslel jsem si, že jsem jediný, kdo používá přebal jako záložku :-)  A ještě poznámka pro ty z vás, kdo používáte SPOTIFY: najdete tam playlist k TY. Četba knihy díky němu získá další rozměr :-)  https://play.spotify.com/user/1230255468/playlist/5tOKXtpNkdoYmNjkdSb3Gf

 

Zdroj: Bolo Books 

 


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Pozoruhodný debut, jenž daleko přesahuje žánr thrilleru.

27. 07. 2015  |  Recenzoval: schefik

Rok se zvolna přehoupl do své druhé půlky, přesto již teď můžeme s klidným srdcem říct, že i letošek je bohatý na velmi zajímavé tituly. Jedním z nich je bezesporu i pozoruhodný debut americké autorky Caroline Kepnes, jenž v dubnu vyšel u nakladatelství Domino pod názvem TY. Kniha, která se mezi nás vplížila takřka nepozorovaně, ovšem o to větší ohlasy dokázala vyvolat. Navíc jen málokdy se stane, abyste hlavního záporáka milovali víc, než všechny kladné postavy dohromady. Seznamte se s Joem, vaším osobním knihkupcem.

Ještě dříve než vznikla tato pozoruhodná kniha, napsala Caroline Kepnes celou řadu krátkých povídek. Ovšem na kariéru spisovatelky se nikdy cíleně nezaměřovala. A jako řada dalších spisovatelů začínala i Kepnes jako novinářka. Jejím zaměřením byla popkultura, mezi něž spadají i samotná média, sociální sítě, popřípadě i literatura. Tyto zkušenosti bohatě zúročila právě ve svém debutu, jenž je popkulturními odkazy doslova prošpikován. TY je zkrátka thriller, který na vás bude působit hned v několika rovinách. Co ale na čtenáře ve skutečnosti čeká?

Na první pohled by se chtělo říct, že zamilovaná romance. On miluje ji a ona se mu nakonec podvolí a žijí spolu šťastně až na věky. No dobrá, tak jednoduché to v tomto případě rozhodně nebude, i když láska zde hraje opravdu důležitou roli. Možná až trochu nezdravou a smrtící. Ostatně i oficiální anotace hlásá, že opravdová láska bolí a v případě TY to platí dvojnásob. Jenže co naplat, “když ji miluješ, není co řešit” a Joe svoji lásku Beck miluje opravdu hluboce. Až tak, že neváhá jít přes mrtvoly.

Jak už jste možná pochopili, hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem, potažmo záporákem této knihy je Joe Goldberg. Joe žije vcelku poklidný a obyčejný život. To se však změní ve chvíli, kdy do dveří knihkupectví ve kterém pracuje, vstoupí Guinevere Becková (neboli Beck). Krásná a chytrá čtyřiadvacetiletá studentka s pohledem Natalie Portmanové. Joeovi je okamžitě jasné, že právě našel svou vyvolenou, se kterou stráví zbytek života. On to ví, Beck to ale musí teprve zjistit a o to se Joe osobně postará. Právě v tuto chvíli začíná samotné Joeovo vyprávění, jenž nás provede i těmi nejtemnějšími zákoutími jeho mysli.

Autorka ve své prvotině zvolila jako styl vyprávění méně obvyklou du - formu. Díky níž Joe promlouvá přímo ke své vyvolené, ale zároveň se však při čtení neubráníme pocitu, že hlavní hrdina mluví i přímo k vám. Díky tomu se Joe a jeho příběh dokáže čtenářům naprosto vrýt pod kůži a vy záhy zjistíte, že i když to co dělá, není právě košér, musíte mu zkrátka fandit. Ostatně jeho posedlost svou vyvolenou je minimálně zpočátku úsměvná a možná si někteří z vás vzpomenou na své počátky randění, kdy jste tajně doufali v nedosažitelné. Joe to navíc bude mít u čtenářů o to jednodušší, když si především muži uvědomí, že Beck je zkrátka a dobře nesnesitelná a při troše dobré vůle by si zasloužila minimálně vystřelit na měsíc.

Přestože může tato kniha na první pohled působit jako klasický thriller, skrývá v sobě mnohem víc. Už jen fakt, když si uvědomíte, že kromě příběhu o lásce, odhodlání a touze dostáváte na straně druhé znepokojivé psychologické drama o posedlosti, pronásledování a nebezpečí. Stalking se tak v tomto případě dostává na úplně novou úroveň a autorka tak zde krásně ukazuje, jaká nebezpečí číhají v kyberprostoru na ty, co si alespoň trochu nechrání své soukromí. Vše, co umístíme na internet, se dá dohledat. Jak můžeme vědět, že i my nemáme někde svého Joa, který o nás shromažďuje informace?

Ačkoliv jde o thriller, mezi běžnou produkci TY rozhodně nezapadá. Nečekejte strhující akci plnou přestřelek a honby za zloduchy. Autorka na to jde trochu jinak, daleko více se zaměřuje na psychologickou rovinu příběhu a samotné postavy, které zde hrají prim. Každopádně vám můžu slíbit, že se budete královsky bavit.

Caroline Kepnes stvořila pozoruhodný literární debut, jenž daleko přesahuje svůj žánr. TY je jednoduše napínavé, strhující a hlavně velmi znepokojivé. Joe si vás zkrátka dokonale získá a od jeho příběhu se budete odpoutávat jen s velkými obtížemi. Naštěstí mohou fanoušci této knihy již netrpělivě očekávat konec letošního roku, protože právě na prosinec nakladatelství Domino chystá volné pokračování této jedinečné knihy, které vyjde pod názvem Skrytá těla.

Fakt hodně sugestivní příběh

11. 06. 2015  |  Recenzoval: Knihomilka

Joe Goldberg pracuje v knihkupectví, kam jednoho dne vstoupí dívka, do které se Joe zamiluje. Na tom by nebylo nic špatného, naopak - je to tak nádherně romantické, seznámit se mezi knížkami (ano, mé knihovnické srdce plesá), kdyby však Joe nebyl tak trochu psychopat.

Beck se od této chvíle stává Joeho objektem snů. Joe neváhá udělat všechno pro to, aby svůj sen proměnil v realitu, protože Beck miluje. A ona miluje jeho. Jenže o tom ještě neví.
Joe do toho jde na maximum. Vraždí. Lže. Krade. Že je to špatné, nemorální a trestné? Ale jděte. Je to pro Beck. A je to z lásky.

Joe je hrdina, který vám nažene husí kůži, ale zároveň k němu pocítíte jistou náklonnost. Asi takovou, jakou máte k vlkovi z Jen počkej nebo k jeho slavnému kocouřímu kolegovi Tomovi. Možná i vám, stejně jak mně, bude Beck trochu nesympatická, ale to samozřejmě Joeho činy neomlouvá.
Pro tento příběh jsou velmi podstatné sociální sítě. Facebook, Twitter, Instagram... Ovládají svět, ovládají nás. Ale pouze tehdy, když jim to dovolíme, na což lehkomyslná Beck doplatila.
Jestli jste doposud měli na počítači, tabletu, telefonu nebo jiné podobné chytré hračičce trvalé přihlášení, po přečtení knihy nastavení změníte rychleji, než bys řekl Twitter. A ještě se u toho budete ohlížet přes rameno, jestli vám tam nikdo nekouká. Tenhle příběh je fakt hodně sugestivní.

Román je psán tzv. du formou, kdy Joe promlouvá přímo k Beck.Tento způsob vyprávění není příliš častý, v tomto případě působí velmi realisticky. Přímo děsivě. Díky tomu budete mít problém knížku odložit. Možná se vám Joe dostane do hlavy, možná i vy budete chtít zkusit, kam až se dá zajít, když chcete někoho sledovat na sociálních sítích.

Ty je strhující, děsivý, cynický, zároveň však velmi chytrý psychothriller o tom, že nic netrvá věčně, pouze láska k jedné slečně.

http://knihomilka.blogspot.cz/2015/06/ty.html

Na tuhle knihu asi nezapomenu.

03. 06. 2015  |  Recenzoval: Petrulka pro Databázi knih

Joe by byl v podstatě sympaťák. Beck opravdu miluje, záleží mu na ní. Ona je povrchní, sebestředná, hloupá slepice, která s ním mává, jak se jí zlíbí. V podstatě by to byl trochu ulítlejší zamilovaný příběh, až na cosi. Tu děsivou lehkost a samozřejmost, se kterou Joe popisuje svůj pobyt v kleci. Všechno je fajn, je to prima zkušenost. Tak si jí zopakuje. Povídá si, čte, nosí latté a sendviče..tak zatraceně přirozeně, že z toho běhá mráz po zádech. Šílenec se v jeho hlavě nepochybně skrývá a o to víc je nebezpečný, čím víc je hlavní hrdina na první pohled sympatický, inteligentní, ochotný...děsivý konec příběhu celý dojem jen umocňuje. Na tuhle knihu asi nezapomenu.

Z hlavního hrdiny mi bylo úzko

03. 06. 2015  |  Recenzoval: NomenOmen pro Databázi knih

Nevím, jak to přesně vyjádřit, ale Joea jsem v určitých chvilkách fakt nesnášela a obdivovala zároveň. Dovede se skvěle kontrolovat, soudí lidi podle knížek, je protivný na některé lidi, je pozorný a až děsivě všímavý. Většinu lidí okamžitě odhadne, vidí jim do hlavy a ví, jak s nimi jednat. Z tohohle chlapíka, co miluje staré věci mi bylo úzko. Nejhorší na tom všem je, že jeho posedlost Beck je lidská. Má ji skoro každý, v různé míře na různé objekty. Román mě zaujal i svou du-formou. Ta mi vždycky připomněla, jak je Joe Beck vlastně posedlý.

Tahle kniha by měla mít v úvodu varování

03. 06. 2015  |  Recenzoval: Sosna pro Databázi knih

Tahle kniha by měla mít v úvodu varování. Osoby, které mají tendenci být paranoidní by jí číst určitě neměly. A ti ostatní se paranoidními možná stanou... Příběh v du-formě je neskutečně sugestivní, hlavní hrdina (stalker a zabiják dextrovského stylu) je sympaťák, který vlastně jen touží po lásce, a oběť stalkingu je neskutečná slepice. Nic není, jak má být. Nic už nebude, tak jak bylo. Tato kniha Vás prostě poznamená.

Tom Ripley facebookové éry

27. 05. 2015  |  Recenzoval: Pavel Mandys pro iLiteraturu


Podstatná část téhle pozoruhodné knihy by se dala číst jako romance: mladík miluje dívku, která se pro něj zdá příliš nedosažitelná, a nakonec je jeho láska opětována. Tu cestu však lemují vraždy.
Knižní debut mladé americké autorky Caroline Kepnes (nar. 1976) loni americká média přijala s pochvalnými recenzemi, které román Ty srovnávaly a aktuálně nejzářivější hvězdou amerického thrilleru Gillian Flynnovou a jejím veleúspěšným thrillerem Zmizelá. Zpočátku to skutečně vypadá podobně: dva mladí, inteligentní a perspektivní lidé se potkávají v prostředí newyorské intelektuální elity a jiskří to mezi nimi, přičemž oba jsou trochu nečitelní a potenciálně nebezpeční. Ta podobnost je ale jen vnějšková, mnohem blíže má román Ty k mnohem slavnějšímu a staršímu dílu, totiž Talentovanému panu Ripleymu od Patricie Highsmithové.
Kepnesové hlavní hrdina Joe Goldberg je vypravěčem příběhu a čtenář s ním chtě nechtě spoluprožívá všechna jeho trápení, nezdary i úspěchy; fandí mu, i když se brzy ukáže, je Joe je vrah a psychopat. Ale není to ten staromódní psychopat, jací zalidnili americký thriller po úspěších Thomase Harrise, Jamese Pattersona nebo Jefferyho Deavera, Joe je sympatický outsider, který nevraždí, aby si tím ukájel nějaké zvrhlé choutky, ale aby odstranil překážky v cestě za svým cílem, jímž je krásná Beck. Chová se tedy úplně stejně jako Tom Ripley, pro kterého je vražda prostředkem k lepšímu životu, zejména po materiální stránce. A podobně jako v klasice Patricie Highsmithové i zde je první obětí zhýčkaný synek z bohaté rodiny, přičemž Joe to navlékne chytře tak, že blízcí dotyčného postupně sledují jeho pád do čím dál větší zhýralosti, k němuž náhlá smrt docela pasuje. Joe celou knihou prochází zcela beztrestně, jeho zločiny mu vycházejí dílem proto, že je skvěle naplánoval, dílem proto, že mu trochu přeje štěstí. A podobně jako se dočkal několika knižních pokračování Tom Ripley, i Kepnesová už pro svého hrdinu napsala další knihu, která v USA pod názvem Hidden Bodies vyjde letos v létě.
A jestliže Tom Ripley vraždí kvůli penězům, Joe má důvod mnohem romantičtější: lásku. Pravda, střízlivým racionálním pohledem je to pouze zamilovanost a ještě ke všemu dosti umanutá. Z jistých náznaků přízně si Joe vyvozuje nepochybné šance a upíná se k Beck stále víc. K tomu využívá aktuálních technických vymožeností a zejména sociálních sítí. Ale stále „jedná ve jménu lásky" a v romantickém románu z předminulého století by to byl typický kladný hrdina. Politováníhodný chudák, který vyrůstal bez rodičů, nyní pracuje v knihkupectví a studenti či absolventi elitní newyorské školy (zaměřené na umění a literaturu), kterou navštěvuje Beck, na něj hledí dost spatra, jakkoliv toho o knihách a literatuře ví mnohem víc než oni. Joe ale prokáže dostatek dovedností, aby se ke své vyvolené dostal co nejblíž, byť ona sama o tom (zatím) neví. Na počátku 21. století takovému člověku říkáme stalker.
Kepnesová navíc vypráví v neobvyklé du-formě, která k Joeovu stalkingu skvěle přiléhá: veškerý text je vlastně adresován objektu jeho zamilovanosti. Joe se samozřejmě staví do trochu lepšího světla a události a osoby v jeho životě vnímáme zkresleně – ale o nic méně sugestivně. Joe už má za sebou jednu vraždu, a čtenář mu přesto s napětím fandí, aby zjistil, kam mu uniká jeho milá, aby se k ní dostal co nejblíž, ale zároveň zůstal nepoznán. Když jede Beck a její kamarádku špehovat do luxusního přímořského letoviska, má havárii a zraněného jej objeví policista. I z této šlamystyky se však dokáže zotavit a je cosi obdivuhodného na odolnosti, s jakou namísto návratu domů pokračuje ve své špehovací misi.
Na svou vyvolenou má samozřejmě smůlu, jakkoliv právě její unikavost je jistě jedním z důvodů, proč po ní tak vytrvale touží. Beck by mohla být hrdinkou nějakého filmu pro teenagery či romantické komedie – a to jak hrdinkou kladnou, tak zápornou. Je to přesně ten typ pětadvacetileté dívky, která je touhou i postrachem většiny vrstevníků. Není to modelka ani herečka, ale je si vědoma své krásy a potenciální partnery zkouší, testuje a vybírá. A protože se zatím nenašel nikdo, kdo by ji dostatečně oslnil, bere zavděk i prodavačem – když se tak snaží. Ale po krátkém euforickém období zamilovanosti se začíná poohlížet, jestli někde není k mání někdo zajímavější, bohatší, lepší. Není to žádná nevinná oběť, byť samozřejmě její drobné lži, podvůdky a nevěry nabývají fatálních rozměrů jen v ne úplně zdravé mysli vypravěče Joea. Ale její nejednoznačnost autorka užívá jako munici, kterou poskytuje svému vypravěči k tomu, aby opakovaně čtenáře strhával na svou stranu.
Kdo čeká nějaký nečekaný zvrat v závěrečné části, bude asi zklamán, příběh předvídatelně plyne ke konci, který vychází z „ripleyovského" syžetu. Je to asi jediná slabina téhle výtečně napsané knihy.
Knihy, která ve své první polovině uhrane zejména čtenáře, jež Jiří Trávníček označuje za vášnivé, případně takové, kteří se literaturou zabývají i jinak než jen ve volných chvílích. Protože knihy a literatura jsou centrálním zájmem Joea (a deklarovaně i Beck), protože se tu suverénně a sarkasticky šermuje autory, kteří asi nic neřeknou milovníkům thrillerů, zato ctitelé moderní americké literatury nad nimi zajásají (případně si je začnou vyhledávat, protože mnoho ze zmíněných jmen zatím nebylo do češtiny přeloženo: Spalding Gray, Paula Fox, Meg Wolitzerová). A k tomu výlet do snobského prostředí newyorské elity, v jejíchž luxusních apartmá se i chudák může prosadit, když má načteno. K téhle úrovni nadřazenosti nad plebsem dospěla nová mladá aristokracie v New Yorku: nechlubí se novým SUV, nýbrž podepsaným výtiskem Salingera. Literární kritik při čtení těchto pasáží maně zadoufá, že se někdy něčeho podobného dožije i mezi českými zbohatlíky. Ale tuší, že je to jen planá naděje.

Konečně kniha, kterou lze označit za originální!

26. 05. 2015  |  Recenzoval: louluk

Pohled do duše stalkera

Nakladatelství Domino pravidelně vydává i knihy, které jsou určené zejména pro čtenáře se silnějším žaludkem. Jednou z nich se stala i románová prvotina TY od spisovatelky Caroline Kepnes.

V dnešní překnížkované době je velice těžké přijít s originálním dílem. I úspěšní autoři často píšou značně podobné knihy, které jsou v podstatě založené na stejných základech. Trochu pozměněný děj a prostředí vyvolávají ve čtenářích pocit, že čtou zcela nový výtvor. Ale při bližším porovnání je jasné, že má mnoho identických prvků s tím předchozím. Přesto se ve velkém množství vycházejících knih občas najde taková, která splňuje základní principy originality. Jednou z nich je určitě i psychologický thriller TY.

Pro začátek malé vysvětlení k mé předchozí větě. Proč volím kombinaci psychologický thriller? Mnozí kritici této knize nálepku thriller odpírají. I přesto si troufám tvrdit, že si jí zaslouží. Základní body charakteristiky tohoto žánru jsou silné napětí, emoce a často hororový nádech. A to splňuje TY na sto procent. V posledních letech se škatulkování ovšem natolik zvrhlo, že to stejně nemá cenu řešit. Jednoznačnou nálepku psychologický mu snad už nikdo neodpáře. Troufám si dokonce tvrdit, že by se tento román mohl stát školní pomůckou pro psychology. Žijeme přece v moderní době, ne?

Nyní už k samotnému ději. Hlavní postavou je zaměstnanec knihkupectví Joe, který je na první pohled obyčejným chlápkem. Má rád knihy, hudbu i filmy. Bydlí v obyčejném bytě, chodí normálně nakupovat a na první pohled se jedná o charismatického a sympatického muže. Jednoho dne vkročí do jeho knihkupectví Guinevere Becková (zkráceně Beck) a zcela ho omámí. Je krásná, vtipná a sexuálně přitažlivá. Už po prvním pohledu je mu jasné, že tuto ženu prostě musí získat.

Velice nenápadným způsobem se jí vetře do přízně a udělá ze sebe hrdinu na bílém koni. Přestože se neznají příliš dlouho, rychle si o ní získává všechny dostupné informace. I ty zdánlivě nedostupné. Beck ovládne celý jeho život a on chce ovládnout ten její. Bude se jednat o trnitou cestu plnou překážek. Ale jeho nemůže zastavit vůbec nic. Udělá pro ni naprosto vše.

To je ve zkratce náplň příběhu, který je trochu netradičně sepsán v du – formě. Mnozí z vás jistě nejsou přeborníky v cizích výrazech, proto ho následně vysvětlím. Jedná se o vypravování ve 2. os. j.č. (ty). Hlavní hrdina zde popisuje činy určité osoby např. “Usmíváš se a pokládáš mi prst na rty“. Na první pohled to sice vypadá trochu prapodivně, ale celé koncepci to jen pomáhá. Text díky tomu působí velice intimně a osobně.

TYPosuňme se již k hlavnímu tématu knihy. Mnozí z vás již jistě pochopili, že se zabývá především stalkingem. Joe je poměrně milý chlápek, ale jeho touha po Beck ho zcela ovládne. Nabourá se jí do emailu i facebooku a to téměř od samého začátku. Celý děj je vyprávěn z jeho pohledu, díky čemuž se o něm dozvídáme prakticky vše. Čtenář může důkladně zkoumat chorobnou mysl této osobnosti a přemýšlet, co by udělal v podobné situaci. Hlavní postava je sice skrz na skrz záporákem, přesto vás na něm bude něco silně přitahovat. Někteří ho budou nenávidět, jiní s ním soucítit a pár lidí ho bude určitě i obdivovat. Jedná se sice o zvrhlého prasáka a magora, ale přesto za jeho činy stojí jedna z nejkrásnějších věcí na světě. Láska.

Jeho budoucí objekt tužby je určitě obětí, přesto rozhodně ne nevinou. Mnozí budou má slova sice odsuzovat, ale kdyby mi nějaká holka dělala podobné věci, asi by mě to taky dost naštvalo. A kdo ví co má každý z nás v sobě. U mnoha lidí stačí určitý spouštěč, aby totálně změnil chování člověka.

Opět se tím dostáváme k tomu, že hlavní padoucha v některých okamžicích téměř chápu. Mnohé dívky by některé z jeho vlastností braly i u svého partnera. V podstatě vypadá téměř jako ideální partner. Milý, pohledný, sečtělý se smyslem pro humor. Zrůdu z něj dělají ženy. Já to říkám pořád, že právě ony budou zkázou pro lidstvo.

Autorka se rozhodla vložit do vyprávění i trochu humoru. Působí to sice absurdně, ale přesto to funguje. Časté vtípky jednotlivých osob lehce zjemňují depresivní momenty a navíc čtenáře trochu uklidňují. Velice dobrou vložkou jsou i odkazy na známá díla, spisovatele či filmy. Dočtete se o tradičním titulu Stephena Kinga či o teenagerovském filmu Ladíme. Zejména poznámky z literárního prostředí jsou velice vítanou odbočkou. Velká část děje se tak odehrává především v knižním prostředí.

Alespoň lehce se musím dotknout i obálky. Především byla vytvořena z velice kvalitního papíru, který se vám při troše péče téměř nemůže poničit. Opravdu se takto dobrý materiál vidí u knih málokdy. I samotné motivy přední a zadní strany působí zajímavě. Lidé z nakladatelství Domino si jednoznačně uvědomili, že v knihkupectvích se často prodává i podle vnějšího obalu.

Psychothriller TY je plný napětí až k prasknutí. Jakmile se do něj začtete, nebudete moci přestat. Velice působivě v něm Caroline Kepnes dokazuje, že se v literatuře můžeme obejít i bez velkého překvapení. Konec je v podstatě očekávatelný a ani v průběhu děje se nedočkáme velkých zvratů. Celý je zaměřený především na pohled do mysli osoby, která chce jen naplnit svůj životní cíl. Bohužel si k tomu vybere dost špatné prostředky. Po přečtení budou někteří z vás měnit veškerá svá hesla. Kdo ví? Třeba se i ve vašem okolí nachází člověk, který bedlivě pozoruje každý váš krok.

Tato kniha je jednou z největších pastí, do které můžete spadnout.

24. 05. 2015  |  Recenzoval: Tomáš Kaplan Fojtík

Dobrý den, já jsem Joe a dostanu se vám do hlavy.

Myslím, že takhle nějak by ta kniha mohla začínat a věřte, že by ani zdaleka tento úvod nevystihl míru toho jak se vám Joe do hlavy dostane.

Caroline Kepnes totiž v tomto románu dokázala něco velikého. Joe promlouvá ke své oběti formou du-formy a vy tak máte pocit, že promlouvá vlastně k vám. Ale současně s tím vám otevírá svou mysl tak, jak si ji zformoval on, a vy ani v nejmenším nepochybujete o tom, že právo a pravda je na jeho straně.

Tato kniha je dost nebezpečná. Myslím to vážně. Pokud zažíváte jakýkoliv vztah, dovede vám nabourat myšlení a důvěřivost. Čím dál tím víc se dostáváte do Joeova mozku a do jeho myšlenkových pochodů. Ta kniha vás absolutně opanuje, a nedovolí vám jen tak odejít.

A to ani po dočtení. Mám rád moderní thrillery, ale tato kniha je spíš psychologickým románem. Příznivci násilí si samozřejmě přijdou na své, ale to násilí není to hlavní. To, co tuto knihu v mých očích vyzvedlo na nejvyšší možný piedestal je právě onen způsob, jak Caroline Kepnes pracuje se čtenářem.

Další věc, kterou na knize obdivuju je jak není černobílá. Stalo se mi, že jsem cítil obrovské sympatie k člověku, který se objektivně choval jako nebezpečný magor. A když píšu nebezpečný, myslím hodně nebezpečný. Jak se to autorce povedlo? Vy vlastně nevíte, kdo je ten špatný a kdo ne. Vidíte pohled jednoho člověka - stalkera, jehož oběť je zdánlivě nevinná mladá dívka. Ale co když za namalovanou fasádou nevinnosti žije člověk, který celý život lže a klame tělem?

Ať už se na knihu Ty podívám z jakéhokoliv úhlu pohledu, vidím velkou krásu. Ne, nebudete spát. Nebudete jíst. Vaše rodina bude trpět vaší nepřítomností. Protože tato kniha je jedna z největších pastí, do které můžete spadnou. Pastí navíc skutečnou, nikoliv imaginární.

Je úplně jednoduché říct: Tohle je boží, úchylné a geniální. Jděte a propadněte. Budete možná litovat, protože pak začnete okolí nenávidět, ale za ten literární orgasmus to fakt stojí.

100%

Tato kniha zcela jistě ovlivní vaše vidění současného světa

28. 04. 2015  |  Recenzoval: Kristýna Pekárková pro Neoluxor

Když jsem Tě poprvé uviděl, věděl jsem, že jsi jiná. Taky jsem věděl, že jsi ta pravá. Takže se nemůžeš divit, že dělám to, co dělám. Ty mě miluješ, já to vím. A já miluju Tebe.

Vím, že to chápeš a že mi rozumíš. Jsem Joe, jasně, kluk z knihkupectví, ale ty přesně víš, že tohle nás nespecifikuje. Ty jsi sice Guinevere Becková, ale taky jsi prostě Beck, holka, co studuje postgraduál, chce být spisovatelkou, nejlepší kamarádky vlastně kamarádky nejsou a já přesně vím, co se Ti honí hlavou.
Kniha TY je zpovědí, příběhem, který se vám bude odehrávat před očima i v okamžicích, kdy ji odložíte. Kolik knih v du-formě jste četli? Při téhle budete mít pocit, že se možná na prchavý, krátký okamžik stáváte Beck. Joe svým způsobem promlouvá ke čtenáři a zároveň k dívce, která je pro něho fascinací i záhubou. Jeho posedlost se v počátcích může zdát roztomilá a svým způsobem mu snad i budete fandit a doufat, že dosáhne kýženého cíle. Postupem času se však z toho všeho stává víc. Možná byste chtěli, aby unikl, ale možná taky ne.

Joe je velice zajímavá a zvláštní postava. Předně se o něm dozvídáme mnoho, aniž by musel víc vysvětlovat. Současnost se míchá s minulostí a budoucností, realita s představami a touhami. Joe má svůj svět, kde každý je takový, jaké knihy si kupuje, jaké knihy čte a jak se orientuje v literárním prostředí. A pravděpodobně právě to zpečetilo osud Beck při jejich náhodném setkání. Bylo však úplně náhodné?
Autorka Caroline Kepnes napsala knihu, která se svým pojetím nedá srovnávat s klasicky psanými thrillery. TY je o vášni, touze a odhodlání. Zároveň je to ale nebezpečný příběh bez obalu a příkras. Stalking tu dostává úplně jiný rozměr, kdy si budete uvědomovat, jak málo stačí k tomu, aby o nás někdo cizí zjistil víc, než by se nám mohlo líbit. Ať už je to Twitter, Facebook, e-mail nebo online kalendář. Všechno, co nasdílíme, uveřejníme, napíšeme, už nikdy nezmizí. A Joe dokáže opravdu bravurně využívat informace a možnosti moderního světa.
Román je protkán odkazy na literární postavy, díla a autory a dává nahlédnout pod povrch. Jaký rozdíl je mezi těmi, kteří žijí jen na papíře, a těmi, kteří skutečně dýchají? Dá se jejich jednání porovnávat? Možná zjistíte, že to, co nám v knihách a na filmovém plátně připadá neskutečně romantické, může být ve skutečnosti naprosto děsivé. TY vás rozhodně ovlivní. Nejspíš si začněte dávat pozor, co všechno uveřejňujete a s kým se bavíte. Bojíš se? Miluješ mě? Já vím, že ano.
Hodnocení: 100 %

Zdroj: http://neoluxor.cz/blog/recenze/ty-me-milujes-ja-to-vim--977/?src=hp-banner

Psychopatův monolog psaný du-formou; čtenářův neodbytný pocit svíravého strachu.

03. 04. 2015  |  Recenzoval: Kirkus Review

Při četbě chytře klaustrofobického debutu Caroline Kepnesové nad vámi bude viset neodbytný pocit svíravého strachu, v němž pojem láska nabude zcela nového významu.

Příběh je vyprávěn z pozice Joea Goldberga, zdánlivě normálního knihkupce z Manhattanu. Je to vlastně dlouhý Joeův monolog psaný du-formou, v němž oslovuje dívku jménem Guinevere Beck, která se stala objektem jeho obsesivního zájmu. Potkali se náhodou v knihkupectví, a Joe to setkání vnímal jako zásah vyšší moci. Chce ji získat – a čtenář zpočátku vnímá jeho úsilí jako cosi neškodného, snad dokonce roztomile úsměvného. To se ale brzy změní.

Kepnesová zaznamenává Joeovo dvoření prostřednictvím moderních technologií: Joe svou vyvolenou pronásleduje na Twitteru, nabourá se jí do e-mailového účtu a nakonec monitoruje i její esemesky. Joe se ovšem v žádném případě nepovažuje za stalkera! Sám sebe vidí jako anděla spásy, který Beck ochraňuje před nástrahami života, zejména pak před barbínovskou kamarádkou Peach Salingerovou (ano, příbuznou toho Salingera), před bývalým přítelem Benjim, který paří jako o život, a před úlisným psychoterapeutem Nickem.

Když nastane nevyhnutelné a ti dva se dají dohromady, Joeovy predátorské a majetnické sklony získají nový impulz. Každá její textovka prochází analýzou tak podrobnou, jako by to byl německý kód Enigma, každý e-mail je rozebrán do nejmenších detailů, jestli se v něm neskrývá nějaké tajné sdělení. Za daných okolností je zřejmé, že vztah Joea a Beck musí skončit špatně, ale Kepnesová nechává čtenáře dlouho hádat, kdy a jak se všechno zhroutí.

Na Joeově posedlosti není nic romantického. Přesto – nebo snad právě proto – Kepnesová vtahuje čtenáře tak hluboko do Joeovy mysli, že svíravý pocit z četby se stává realitou.

Zdroj: https://www.kirkusreviews.com/book-reviews/caroline-kepnes/you-kepnes/

Kniha, která vás pronásleduje, i když ji právě nečtete

03. 04. 2015  |  Recenzoval: Bolo Books

V ideálním případě je četba knihy obohacující záležitost – zprostředkuje nám únik z reálného světa, a přece ten svět nějak reflektuje. Zřídka se stává, že nás kniha pohltí natolik, že se jí nedokážeme zbavit ani ve chvílích, kdy ji nečteme. Když nastane takováto situace, můžeme ji považovat za zázrak. Kniha TY od Caroline Kepnesové je právě takovouto knihou. Hlavní hrdina Joe Goldberg vás nutí číst stále dál, a i když musíte přestat číst, nedokážete na něj přestat myslet.

Není jistě náhodou, že Joe Goldberg dostal od autorky to nejtuctovější jméno. Je totiž na první pohled úplně nenápadný: mohl by to klidně být váš soused, co bydlí přes ulici, kolega u stolu v jídelně; váš přítel, daňový poradce... A právě na Joeově zdánlivé nenápadnosti stojí koncept celé knihy: umožňuje autorce manipulovat čtenářem tak, aby byl strachy bez sebe. Zatím jsme totiž nezmínili to nejdůležitější: že Joe je totální šílenec.

TY je příběhem stalkera, vyprávěným výlučně z pozice stalkera. Uvěříte každému slovu. Ta kniha vyvolává strach. Závislost. A ulpívá v paměti.

Autorka vás vtáhne do děje tím nejjednodušším způsobem. V první kapitole Joe pozná Beck. Když dívka vkráčí do jeho knihkupectví, je okouzlen. Brzy začíná být posedlý – a protože veškeré dění nahlížíme Joeovýma očima, může se nám snadno stát, že budeme mít pro Joeovu posedlost pochopení, ačkoli nám rozum napovídá, že takové chování je špatné a nepřijatelné. Právě v tom spočívá síla vypravěčského stylu Kepnesové.

Beck je fascinující postava: vypočítavá i naivní zároveň. Tyto dvě vlastnosti se zdají být v rozporu, ale v Beckině mysli dokáží koexistovat v podivné harmonii. Seznamujeme se s ní výlučně prostřednictvím Joeových postřehů, ale přesto vystupuje ze stránek jako detailně vykreslená postava.

Jak Caroline Kepnesová vede čtenáře hlouběji a hlouběji do vyšinutých myšlenek psychopatického stalkera, začne se hlavní hrdina vtírat i do mysli samotného čtenáře. Joe totiž disponuje jedinečnou schopností racionalizovat a obhájit veškeré své počínání – a Caroline Kepnesová si dává záležet, aby čtenáři nenabízela laciné berličky ani snadné odpovědi. Láska je spletitá, sexuální touha je iracionální a posedlost... posedlost je nebezpečná.

Kniha TY je nabitá popkulturními odkazy. Po jejím přečtení začnete na spoustu knih, hudby a filmů hledět úplně jinýma očima. Ne proto, že byly v tomto románu zmíněny, ale proto, že byly pevnou součástí Joeovy psychózy. Právě toto lze podle mého názoru považovat za nezvratný důkaz autorčina spisovatelského mistrovství. Všechny kulturní odkazy jsou totiž pečlivě voleny pro každou situaci, jsou užity v pravý čas, a v důsledku tak slouží jako specifický způsob, jakým Kepnesová charakterizuje hlavního hrdinu.

Není možné v recenzi postihnout v plné šíři rafinovanost této knihy. TY je skutečně knihou dnešní doby. Joe pronásleduje Beck všemi způsoby, které mu technologie a sociální sítě poskytují. Ale teprve v kombinaci se starosvětským vyprávěním vzniká třaskavá směs. Přečtěte si TY co nejdříve – dříve než Joe Goldberg zjistí, že mu nevěnujete pozornost.

Zdroj: http://bolobooks.com/2014/09/you-the-bolo-books-review/

Kniha, která vás vystrčí z komfortní zóny

01. 04. 2015  |  Recenzoval: Nofreeusernames

Při svém příštím check-inu myslete na Joa


Oficiální anotace nakladatele praví: „Thriller TY je až perverzně chytrým záznamem chorobné posedlosti, při jehož čtení vám bude nejspíše poněkud úzko." Mně teda úzko nebylo, asi jsem vadná, ale vypravěči příběhu Joovi jsem dost fandila.

Guinevere Becková (neboli Beck) je dvacetičtyřletá studentka, která jednoho dne navštíví knihkupectví, ve kterém pracuje Joe. Je krásná, chytrá a má pohled Natalie Portmanové. Joe se okamžitě zamiluje. Ti dva jsou pro sebe stvoření, vezmou se, budou mít děti, zestárnou spolu. Joe už to ví, Beck to teprve musí zjistit. O to už se Joe postará! A tak začíná psycho jízda chorobného stalkování, krádeží osobních věcí (ano, i kalhotek), překonávání překážek, které jim stojí v cestě... Kvůli ní by třeba vraždil, jen aby ji získal.

Řekněme si to na rovinu, Joe je sympaťák, je bystrý, čte dobré knihy, poslouchá skvělou muziku, je tak akorát vtipný a očividně ani není ošklivý. Jen je prostě úchylák (takovým tím nebezpečným způsobem). Celý svůj (a Beckin) příběh vypráví v du formě, což knize velmi sluší. Je o to víc sugestivní, dráždivá a skutečná. Dává nám nahlédnout do své hlavy, odhaluje důvody svého jednání a mnohé mu tak odpustíte, i když byste neměli. Fandit Joovi není zdravé! Měli byste se stydět, jakmile si začnete tajně přát, aby ho nechytili. A začnete, to mi věřte. Bude vám to pak trochu nepříjemné a aby jste si vyčistili karmu, zkusíte intenzivně přemýšlet nad tím, jak je v dnešní internetové době jednoduché někoho sledovat, že byste možná měli zkontrolovat nastavení soukromí na svém Facebooku a koupit si rolety. Ale je to jedno, protože i když si stokrát řeknete Chudák, Beck, ve skutečnosti si myslíte Doufám, že Joe jednou najde opravdovou lásku.

Po dopsání předchozího odstavce si říkám, že to tak vlastně autorka přesně chtěla! Jinak by všechny ostatní postavy nebyly vyloženě blbečkové, kteří nemohou být sympatičtí ani blbečkům. Povrchní Beckiny kámarádky byste zlískali zleva, zprava, o jejím zfetovaném bio příteli škoda mluvit... Joe je jediný normální člověk v celé knize! (I když musím přiznat, že ze začátku jsem se ho fakt bála a dokonce jsem o něm měla jeden ošklivý sen.) Moc se mi líbily dialogy, do kterých prosakovaly jeho tiché myšlenky. Zjistit, co si člověk myslí oproti tomu, co říká, bylo v tomto případě nadmíru zajímavé. Kniha je kupodivu vtipná a je příjemné se ztratit mezi odkazy na spoustu knih/filmů/písniček (neskutečně mě bavily zejména narážky na Dana Browna a Stephena Kinga, to se těšte).

Jedinou vadou na kráse tak zůstává to, že se fandění Joeovi až příliš vyplácí, že mu většina věcí projde, že někde nenajdou otisk prstu, že i když už ho skoro načapají, nějak se z toho vykroutí. Nezdá se to reálné, ani Joe není tak dobrý. Z TY se tím pádem stává spíše psychologický román a thrillerová linka je ztracená někde vzadu. I přesto je to výjimečná kniha, kterou byste měli zkusit už jen kvůli stylu vyprávění. Trochu vás vystrčí z komfortní zóny a možná vás konečně přiměje přestat neustále aktualizovat svůj Facebook/Twitter/Instagram/Swarm.

Originální recenze: http://bit.ly/recenze-ty

 

 


Ukázka z knihy TY