Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Tvůj stín

Tvůj stín

Autor:
Jeffery Deaver
Podtitul:
Série Kathryn Danceová, 3. díl
Originální název:
XO
Překlad:
Jiří Kobělka
Série:
Kathryn Danceová
Pořadí knihy v dané sérii:
3
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7303-776-5
ISBN e-knihy:
978-80-7303-777-2
Počet stran:
480
Datum prvního vydání:
29. 10. 2012
E-kniha:
Ano
Vazba:
pevná

99 Kč

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Tvůj stín

Popis: Tvůj stín

Někteří fanoušci jsou ochotni pro své idoly i vraždit...

Pro Kayleigh Towneovou, krásnou a úspěšnou zpěvačku, to byla jen rutinní odpověď nadšenému fanouškovi. Pro Edwina Sharpa byl její mail nezpochybnitelným důkazem, že ho Kayleigh miluje. Ano, oni dva jsou spřízněné duše a na tom nic nezmění ani výhrůžné dopisy od jejích právníků, ani předběžná opatření soudu. Edwin o její lásce nepochybuje. A nepochybuje tudíž ani o tom, že svůj poslední hit nazvaný Tvůj stín napsala jen a jen pro něj.

Kayleigh se připravuje na koncert ve svém domovském městě a má podivný pocit, že ji někdo sleduje. Co když je to zase ten podivín Edwin? Copak se ho nikdy nezbaví? Ten člověk o ní ví děsivě mnoho a stále podléhá své šílené představě o tom, že si jsou souzeni... Kayleigh to teď ale nemůže řešit, a tak požádá o pomoc svou přítelkyni Kathryn Danceovou.

A pak jí kdosi v noci zavolá a do telefonu pustí začátek písničky Tvůj stín. Krátce poté je nalezena zohavená mrtvola člena kapely a způsob, jakým byl hrůzný čin vykonán, evokuje slova první sloky přehraného hitu. Kathryn Danceová velmi dobře ví, že psychopati se nikdy nespokojí s jednou vraždou – a samozřejmě stejně dobře ví, že Tvůj stín má mnohem více než jednu sloku...


Dotaz k produktu Tvůj stín

Jméno:
Telefon:
E-mail:  (povinné pole)
Číslo "10" slovy:  (povinné pole)
Váš dotaz:   (povinné pole)
 
 

Autor: Jeffery Deaver

Jeffery Deaver

Zatímco drtivá většina dospívajících Američanů se rok co rok těšila na letní prázdniny, že si potrápí tělo všemožnými sporty, Jeffery Deaver (*1950) se na ně těšil z jiného důvodu: že zase přečte, co mu přijde pod ruku. I to ho ale uspokojovalo jen chvíli. V jedenácti letech napsal první román, byť jen o dvou kapitolách. Na střední škole redigoval časopis a k němu vydával i svůj vlastní, literární. Žádný div, že zamířil k novinařině. Ale ani univerzitní diplom nestačil na post soudního zpravodaje prestižních listů Wall Street Journal či New York Times, po nichž pošilhával, a tak vystudoval ještě práva a věnoval se firemní právničině na Wall Street. Za dlouhých cest vlakem do práce a zpět zase psal, tentokrát vlastní verze svých oblíbených thrillerů.

Mezi jeho prvními vydanými kriminálními romány (Voodoo a Always A Thief jsou dnes vzácné sběratelské kousky, které se dalších vydání nedočkaly) a dneškem uplynulo rovných pětadvacet let. Za ono čtvrtstoletí Deaver pomalu, ale jistě stoupal rytmickým krokem jednoho románu ročně na žánrovou špici. Vstup na pomyslný Olymp mu velkou měrou zajistila originální postava kvadruplegického detektiva Lincolna Rhymea. „Zamýšlel jsem vytvořit holmesovskou postavu, která používá spíš mozek než tělo," říká autor o detektivovi, který zatím vystoupil v hlavní roli devíti jeho románů. „Řeší zločiny tím, že o nich raději přemýšlí, než aby jako jiní střílel, běhal a po barech úskoky tahal z lidí svědectví."

Hrnuly se ceny, přicházely nabídky z Hollywoodu, stoupaly honoráře, rostla autorova prestiž. Bezmála třicítka vydaných titulů se rozletěla ve více než dvacetimilionovém nákladu po celém světě. Ozvali se i správci pozůstalosti Iana Fleminga s nabídkou, aby Deaver napsal novou bondovku.

Pro spisovatele jsou ale tohle všechno až druhotná měřítka úspěchu: „K psaní mě inspiruje čtenář. Jemu chci dávat všechno, co ho baví a co mu přináší vzrušení. V téhle branži je naprosto nezbytné, aby autor znal svého čtenáře a měl ho při psaní neustále na mysli."

ROZHOVOR S JEFFERYM DEAVEREM

Chtěl jste odjakživa být spisovatelem?

Ano. Svou první knihu jsem napsal v jedenácti letech.

Jakým způsobem hledáte a nacházíte nové nápady?

Na to se mě lidé ptají docela často. Abych mohl na tuto odtázku odpovědět, musím vysvětlit, v čem jako autor thrillerů spatřuji svůj hlavní úkol: musím čtenáři nabídnout co nejnapínavější příběh, jaký dokážu vymyslet. Inspiraci tedy nehledám v novinách nebo časopisech. Právě naopak. Většinu času, kdy se začínají rýsovat kontury příští knihy, sedím v temné místnosti a načrtávám si v hlavě linii příběhu, která dostojí tomu, co čtenáři od Deavera očekávají: silné postavy (nikoli však dokonalé), vyšinuté padouchy, kteří se neštítí ani nejhorších zločinů, krátký časový rámec (obvykle osm až osmačtyřicet hodin), spoustu dějových zvratů a scén, při nichž prudce graduje napětí.

Jste popisován jako autor "psychologických thrillerů". Považujete toto označení za správné? Odpovídá skutečnosti v tom smyslu, že se ve svých knihách do hloubky věnuji psychologii zločinu i jeho odhalování: nabízím nahlédnutí do mysli zločince i jeho lovce. Velkou pozornost věnuji také psychologickému propracování postav. Jinými slovy: hrdinové mých knih nejsou karikaturami a čtenář může mým prostřednictvím vstoupit do jejich mysli. Ale určitě bychom měli zmínit také to, že zejména v sérii Lincoln Rhyme poskytuji velký prostor forenzní kriminalistice, která má s psychologickým profilováním jen velmi málo společného.

Píšete snadno? Přepisujete hodně?

Neřekl bych, že píšu snadno, ale užívám si to. A přepisuju opravdu hodně. Nakladateli umožním nahlédnout do rukopisu obvykle až po dvacáté či třicáté revizi textu – a to skutečně nehovořím o drobných úpravách. Kde rád píšete? Dokážu psát kdekoli – v letadle, v hotelovém pokoji, kdekoli doma. (V pracovně mám občas takový nepořádek, že se musím přesunout do kuchyně. Jakmile zaneřádím poznámkami i kuchyň, dostává se na řadu koupelna. Přál bych si mít větší dům.) Vyhovuje mi psát v tichu, jen občas si tlumeně pouštím jazz nebo vážnou hudbu. A především potřebuju přítmí – zhasnu světla, zatáhnu rolety, zavřu oči a promítám si scénu, kterou se chystám psát. Ano, umím psát poslepu všemi deseti. Má to jen jedno negativum – někdy nasadím prsty na klávesnici špatně a pak na monitoru nacházím text, který ze všeho nejvíce připomíná kryptogram.

Dostihne vás někdy tvůrčí blok?

Často říkám, že tvůrčí blok neexistuje; správnější je nazvat tento problém ideovým blokem. Pokud člověk ovládá řemeslo, jazyk a základní techniky psaní, je schopen psát – pokud ovšem ví, co chce sdělit. Nechci však tuto autorskou strast zlehčovat, protože přijít na to, co vlastně chcete říct, je po čertech těžký úkol. Kdykoli při tvorbě zamrznu, ať už je to při psaní krátké pasáže nebo při vytváření celkové linie knihy, obvykle je to tím, že se snažím do textu vměstnat nápad, pro nějž tam není místo. A právě tehdy se sám sebe ptám: co tím chci říct? Pokud na tuto otázku nenaleznu odpověď nebo pokud mě ta odpověď neuspokojí, pak musím od onoho nápadu upustit a vydat se jiným směrem.

Proč je podle vás forenzní analýza v současných thrillerech a detektivkách tak populární?

To není nový jev, jeho kořeny sahají k Sherlocku Holmesovi. Současný nárůst zájmu nepochybně souvisí s rostoucím využitím moderních technologií v policejním vyšetřování. Pachatel může zmást nejlepší psychology nebo detektor lži, ale ze shody DNA se nevyvleče.

Kolik času věnujete rešerším? A jak při nich postupujete?

Rešerše a vypracování základní dějové linky mi zaberou přibližně osm měsíců. Většinu informací čerpám z knih a z internetu. Pochopitelně se také scházím s odborníky na daná témata, musím si ovšem dávat pozor, abych neměl informací příliš. Na hlubokém vhledu do problematiky není samozřejmě nic špatného, ale problém nastává, když získanými informacemi zahltíte knihu. Technické detaily jsou tady od toho, aby obohatily děj. Pokud tomu tak není, musí pryč.

Forenzní detaily bývají leckdy děsivé. Jak určujete hranici, kterou nesmíte překročit, abyste čtenáře neodradil?

To je těžká otázka. Ano, píšu krimipříběhy, takže musím popisovat násilí a jeho následky. Čtenáři (a lidé obecně) jsou fascinováni určitou mírou morbidity. Setkal jsem se ale se čtenáři, kteří mi řekli, že mě kvůli drastickým scénám - řekněme ve Sběrateli kostí – přestali číst, zatímco jiní mi říkají "ta scéna s krysami byla vážně skvělá" (jedna z nejdrsnějších, jaké jsem kdy napsal). Osobně si myslím, že méně je někdy více a že pokud čtenář mou knihu odloží, protože ji dál číst nedokáže, pak jsem vůči němu nedostál svému autorskému závazku.

Jak vybíráte místa, kde se bude odehrávat děj?

Pravidlo číslo jedna: piš o prostředí, které dobře znáš. Pokud zasadím děj mimo New York, kde jsem dvacet let žil, nebo mimo místo, kde žiju teď, vypravím se tam a strávím tam pár týdnů. Umožní mí to vnést do knihy barvy a náladu místa, ale i v tomto ohledu je méně více. Příliš mnoho místních popisů odtrhává čtenářovu pozornost od samotného děje.

Býval jste folkový zpěvák. Co vás k tomu přivedlo?

Ach, hudba je můj živel! Umí být svůdná, pohltí mě, zaplaví emocemi, je nekonečně proměnlivá... Zpíval jsem tenkrát vlastní písničky. Nedisponuju obzvlášť velkým hudebním talentem, ale hudební tvorba má pro mě nepopsatelné kouzlo. Spojit obsah i formu do jednoho kompaktního celku... to pro mě bývala velmi příjemná výzva. Hrál jsem v hudebních klubech okolo San Francisco Bay a v Chicagu, taky jsem tam učil. Ale už je to pryč a koncertování se dávno nevěnuju. 

Líbí se vám filmové zpracování Sběratele kostí? Podílel jste se na vzniku toho filmu?

Myslím, že ten film je dobrý. Pár věcí bych asi udělal jinak, ale já se vyznám v psaní knih, ne v natáčení filmů. Filmová režie je neskutečně náročná profese a já bych to nedělal za žádné peníze. Nechal jsem filmaře, aby si dělali svoje, a já jsem si dělal taky svoje. To považuju za dobré uspořádání věcí. Takže abych přímo odpověděl i na vaši druhou otázku – ne na vzniku filmu jsem se nepodílel.

Jak relaxujete?

Vařím a pak své kulinářské výtvory předkládám přátelům. Rád zkouším i velmi neobvyklé kuchyně, například středověkou nebo starořímskou. Když máte osamělou práci, musíte si to ve volném čase vynahradit.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Deaver vás nechá tápat do samotného konce.

04. 02. 2014  |  Recenzoval: Kristýna Pekárková - Books in Ashes

Třetí volné pokračování detektivního příběhu s Kathryn Dance – expertkou na kinezii. I když v tomto případě bude kinezie v popředí jen minimálně, i když sehraje svou roli. V hlavní roli bude tentokrát Kathrynina přítelkyně a country zpěvačka Kayleigh. Ta se chystá na koncert ve svém rodném městě Fresnu, jenže je jí v patách někdo, kdo chce mít Kayleigh jen a jen pro sebe a neštítí se vůbec ničeho – ani vraždit.


Kayleigh se setkává s Kathryn ve Fresně, když se agentka vydala během dovolené nahrát několik skladeb hispánských hudebníků pro svou internetovou stránku. Během jejich setkání jsou konfrontováni s mužem, který Kayleigh bezmezně miluje a je přesvědčený, že ona miluje jeho. O pár hodin později je v hudebním sále nalezen mrtvý člen zpěvaččina týmu Bobby. Policie se domnívá, že to byla pouhá nešťastná náhoda, ale do vyšetřování se i před značnou nevoli místní policejní složky pouští Kathryn. Podle všeho to nebyla jen tak nějaká náhoda, ale jednoznačně souvisí s stalkerem Edwinem a první slokou písně „Tvůj stín“, kterou někdo Kayleigh přehrál. Postupně se vztahy mezi ní a hlavním detektivem P.K. Madiganam zlepšují, a tak spojí síly a své znalosti, aby vypátrali kdo za tím stojí. Ale útočník se neuchýlil jen k jedné vraždě a znovu přehrál část písně.

Do případu se na krátko zapojí i další Deaverova postava, resp. postavy – Lincoln Rhyme a Amelie Saschová. Pro Lincolna je to opravdu rovnocenný soupeř, protože pachatel, nebo pachatelé jsou velice chytří a zanechávají za sebou jen minimum stop. Pro Kathryn je to naopak velice obtížný případ z hlediska kinezie, jelikož „čtení“ samotného Edwina, i když spolupracuje, je prakticky nemožné. Jak sama říká, kinezie hodnotí stres a jak na člověka působí a mění jeho chování v závislosti na lži a člověk přesvědčený o pravdě takové pocity téměř nezažívá. Na scéně se objevuje přitom hned několik podezřelých a vyšetřovatele zahání do kouta pravý pachatel, který postupně odstavuje jednoho policistu po druhém. Ve chvíli, kdy už to vypadá, že podezřelého mají je najednou pryč a důkazy ukazují na někoho jiného. Do případu se zamotá i kongresman Davis, Kayleighin producent Barry a další, kteří nejspíš byli ve špatnou dobu na špatném místě.


Jak je pro Jefferyho Deavera typické, nechá čtenáře nahlédnout jen tam, kam on chce a vy přitom máte pocit, že víte všechno, vidíte všechno. A ačkoliv máte pachatele přímo před nosem, prostě vám uniká nějaká maličkost, díky které je to zamotanější a zamotanější. Autor nechává své postavy chybovat, což považuji za velice sympatické, protože jsou postavy hodně lidské a uvěřitelné. A to nejen co se týče řešení případu, ale i jejich osobního života.

Jeffery Deaver zasadil příběh do hudebního prostředí protkaného písněmi a vším tím, co s hudebním průmyslem souvisí. Unikátní na této knize je také fakt, že k ní vyšlo CD s písněmi, které napsal sám autor. Je to jako by příběh nekončil knihou, ale pokračoval pokaždé, kdy si pustíte tyto písně. Autor je schopný zasadit příběh kamkoliv a udělat ho napínavým, čtivým, zároveň zábavným a úsměvným. I když je pro mne Jeffery Deaver jednička vždy na jeho knihy nahlížím jako na něco nového a snažím se být nezaujatá. Přesto musím říct, že Tvůj stín je opravdu velice povedená kniha a bude se líbit snad každému, kdo má rád napětí, hudbu, a kdo chce trochu zaměstnat své mozkové závity.

Tvůj stín

04. 05. 2013  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Vraždí přátele oblíbené country zpěvačky fanatický fanoušek, nebo někdo jiný?
Kayleigh Towneová je mladá hvězda country music. Kromě slávy ji však bohužel všude provází i neodbytný stalker (osoba abnormálně posedlá zájmem o určitého člověka, kterého sleduje, obtěžuje a pronásleduje) Edwin Sharp, který se nijak netají svou totožností. Zpěvačku nadevšechno miluje, udělal by pro ni všechno, neustále ji špehuje, obtěžuje e-maily, cítí se být jejím jediným ochráncem, jejím stínem.
Kathryn Danceová je expertkou na tzv. kinezickou analýzu (analýza neverbální komunikace). Je také dlouholetou kamarádkou Kayleigh. Právě teď za ní přijíždí do kalifornského Fresna na návštěvu. Mladá zpěvačka jí představuje své kamarády a spolupracovníky — mohutnou Alicii, oddaného zvukaře Bobbyho a bodyguarda jménem Darthur. Kathryn je svědkem incidentu, který se odehraje mezi touto skupinkou a neodbytným Edwinem. Právě Bobby, který Kayleigh nejvíc brání, je zakrátko nalezen mrtvý — někdo na něj shodil těžký jevištní reflektor, jenž zraněného muzikanta uškvařil zaživa.
Zprvu se zdá jasné, že je za vším Edwin. Jenže tomu nelze nic dokázat, ani sama Kathryn u něj s kinezickou analýzou nepochodí. Mladý stalker působí pouze jako nadevše oddaný, ale nevinný fanoušek. Sám sebe považuje za obětního beránka čísi hry.
A někdo si opravdu hraje. Ukáže se, že před vraždou Bobbyho přijala Kayleigh telefonát, kde jí někdo přehrál první sloku jejího největšího hitu „Tvůj stín". Lyrická skladba se může znát někomu romantická, ale když si její slova dá člověk do souvislosti se stalkerem, tak z nich mrazí...

Když život už je příliš, tak pamatuj,
když štěstí tě opustí, tak pamatuj,
že já jsem tvůj stín, kamkoliv jdeš,
i když je zle, tak prostě mi věř,
že já jsem s tebou..., vždycky s tebou.
Tvůj stín
Str. 453

Kathryn Danceová řeší kromě kamarádčiných potíží i své vlastní. Dozvídá se, že její nový milenec Jon Boling (seznámili se v románu Kříže u cesty) vzal nejspíše práci daleko od jejího domova, aniž by se s ní o tom poradil. Kriminalistka však musí na tyto starosti rychle zapomenout. Kayleigh zvoní telefon a ona slyší svou píseň znovu. Druhá sloka ohlašuje další vraždu...
Zatím poslední česky vydaná kniha (originální název XO je zkratkou pro „objímám a líbám") začíná pozvolna, v líném horku kalifornských plání a městeček. Stojí především na hře se čtenáři, zdali je za vším opravdu jen Edwin Sharp a my budeme sledovat zprvu marné pokusy o jeho usvědčení, nebo zdali se dočkáme zvratu, kdy se ukáže, že Edwina někdo pouze využívá pro vlastní záměry.
Román je však zajímavý hned z několika důvodů. Předně se v něm kromě starých známých Kathryn Danceové a Michaela O'Neila setkáme i s hrdiny jiné Deaverovy série, a to se samotným Lincolnem Rhymem a Amélii Sachsovou (přinesli jsme vám z této série recenze titulů Sběratel kostí a Tanečník). Geniální kriminalista právě přednáší na konferenci v San Jose, a protože jsou s Kathryn dávní přátelé, tak ji přijíždí navštívit a významně pomůže i s případem. Je to setkání zajímavé a příjemné. A od Deavera šibalské, protože tak ke své knize přitáhne fanoušky obou sérií, i když Danceová má zde samozřejmě daleko více prostoru.
Dalším důvodem, proč si knihu pořídit, je propojení s jiným médiem, tentokrát s hudbou. Skladby, o kterých se v knize mluví a z nichž je citováno, byly opravdu natočeny. Všechny texty k nim napsal sám Deaver (české překlady textů najdete na konci knihy). Autor v jednom rozhovoru říká, že když vyrůstal, měl dvě hlavní záliby, a to slova a hudbu. Nejde ale o první propojení hudby se spisovatelskou činností — již někdy kolem roku 2006 našel příležitost, jak by mohl do románu zakomponovat i svou hudbu. Prvním experimentem v tomto smyslu se stala povídka The Fan (Fanoušek). Nyní tedy obě zmíněné záliby zúročil ve velkém.
A to chtěl původně zhudebnit pouze klíčovou skladbu „Tvůj stín" („Your Shadow"), nicméně nakonec mu produkční společnost American Blackguard z Nashvillu nabídla natočení všech skladeb a vydání v podobě alba. Hudbu složili Clay Stafford a Ken Landers, o zpěv se postarala zpěvačka Treva Blomquist (mimochodem, s blond vlasy by možná nebyla špatnou představitelkou Kayleigh, pokud by někdo chtěl román zfilmovat). Zmíněnou písničku „Tvůj stín" si můžete zdarma stáhnout na české stránce http://www.jefferydeaver.ic.cz/, ukázky všech skladeb si pak můžete poslechnout v příslušné sekci na Jefferyho oficiální webové stránce (http://jefferydeaverxomusic.com/index.php), kde najdete také odkaz do e-shopu, v případě zájmu o koupi celého alba.
Vraťme se zpět k románu. Jefferymu Deaverovi bych dal z přípravy podkladů opět dobrou známku. Kromě toho, že nás seznamuje s poměrně novodobou formou trestné činnosti, jakou stalking je (tento pojem byl poprvé použit v USA v 90. letech 20. století, coby trestný čin byl uznán v různých státech až mnohem později) nám znovu něco málo osvětluje o policejní práci a o zajímavé kriminalistické technologii — možná si něco zapamatujete z Kathryniných pozorování a budete to moci vyzkoušet na lidech ve svém okolí. Troufal bych si říci, že její dovednosti možná vzbudí u některých čtenářů zájem o tuto metodu analýzy (jako u autora této recenze). A některé čtenáře zase přivede autor ke country hudbě (tam už je autor recenze dávno).
Nelze si nevšimnout ani varovně vztyčeného ukazováku v podobě narážky na to, jak jsou lidé dnes neopatrní, co všechno o sobě na internetu, který je pro stalkery pravým rájem, nevědomky prozrazují a co všechno z toho lze vyvodit. Tvůj stín možná není tak strhující jako třeba Příští oběti nebo Tanečník (i když jistá překombinovanost by se tu našla), ale díky výše jmenovaným důvodům by se pro něj mělo ve vaší knihovničce najít místo. A pokud si vyšetříte i pár megabytů ve svém počítači pro skladby z tohoto románu, které si můžete během četby pouštět, budete mít dvojí zážitek. To přeci zatím mnoho titulů nenabízí, že?
Věřte mi, ani jsem si při tom nemnul nos a nesvěsil ramena...

Deaver ví, jak psát napínavé knihy

25. 03. 2013  |  Recenzoval: Cinka

Jeffery Deaver ví, jak psát napínavé knihy. Kniha je provázena písněmi, jejichž texty jsou uvedené v knize, takže se každý může podílet na vyšetřování zločinu. Navíc, jako třešnička na dortu, se zde objeví i Lincoln s Amelií, a pomůžou s vyšetřováním. Ovšem vše je v režii Kathryn Danceové, která je skvělou vyšetřovatelkou. Ti, co četli předchozí knihy s Kathryn, se dozví pokračování z jejího soukromého života. Není ale nutností číst předchozí knihy, jelikož na sebe nenavazují tak, aby člověk nepochopil, o co jde. Jen jsou v této knize narážky na některé věci z předchozích knih, ale nijak to nenarušuje celkový příběh.


Ukázka z knihy Tvůj stín