Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Říjnový seznam

Říjnový seznam

Autor:
Jeffery Deaver
Originální název:
The October List
Překlad:
Dalibor Míček
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-065-7
ISBN e-knihy:
978-80-7498-066-4
Počet stran:
360
Datum prvního vydání:
17. 06. 2015
E-kniha:
Ano
Vazba:
pevná

339 Kč 271 Kč

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Říjnový seznam

Popis: Říjnový seznam

Domníváte se, že už vás Deaver nemůže ničím překvapit? Může. Touto knihou.

Začátek tohoto neobyčejného krimirománu najdeme vlastně na jeho konci. Alespoň podle tradičních pravidel žánru. Která ovšem Jeffery Deaver převrací na hlavu.

Gabriela McKenzieová zoufale čeká na zprávy o své unesené šestileté dcerce. Konečně se otevřou dveře. Do místnosti ale nevstoupí policie ani vyjednavač. Je to únosce a v ruce drží zbraň.

Ještě před dvěma dny vedla Gabriela normální život. Jak je možné, že se všechno najednou takhle zvrtlo? Nejenže má zaplatit půl miliónu dolarů jako výkupné, ale musí také odevzdat záhadný dokument nazvaný Říjnový seznam. Nikdy dříve o té listině neslyšela. Ví jen tolik, že patřila bývalému šéfovi, který uprchl před policejním vyšetřováním neznámo kam...

Od nedělního večera k pátečnímu ránu se odvíjí chytře vybudovaný děj, v němž nás autor nutí neustále přehodnocovat dříve předložená fakta. A když v samotném závěru konečně vyvstane úplný obraz děje, nezbude nám než užasnout nad tím, k jakému mistrovství Deaver dovedl umění literární manipulace.


Dotaz k produktu Říjnový seznam

Jméno:
Telefon:
E-mail:  (povinné pole)
Číslo "10" slovy:  (povinné pole)
Váš dotaz:   (povinné pole)
 
 

Autor: Jeffery Deaver

Jeffery Deaver

Zatímco drtivá většina dospívajících Američanů se rok co rok těšila na letní prázdniny, že si potrápí tělo všemožnými sporty, Jeffery Deaver (*1950) se na ně těšil z jiného důvodu: že zase přečte, co mu přijde pod ruku. I to ho ale uspokojovalo jen chvíli. V jedenácti letech napsal první román, byť jen o dvou kapitolách. Na střední škole redigoval časopis a k němu vydával i svůj vlastní, literární. Žádný div, že zamířil k novinařině. Ale ani univerzitní diplom nestačil na post soudního zpravodaje prestižních listů Wall Street Journal či New York Times, po nichž pošilhával, a tak vystudoval ještě práva a věnoval se firemní právničině na Wall Street. Za dlouhých cest vlakem do práce a zpět zase psal, tentokrát vlastní verze svých oblíbených thrillerů.

Mezi jeho prvními vydanými kriminálními romány (Voodoo a Always A Thief jsou dnes vzácné sběratelské kousky, které se dalších vydání nedočkaly) a dneškem uplynulo rovných pětadvacet let. Za ono čtvrtstoletí Deaver pomalu, ale jistě stoupal rytmickým krokem jednoho románu ročně na žánrovou špici. Vstup na pomyslný Olymp mu velkou měrou zajistila originální postava kvadruplegického detektiva Lincolna Rhymea. „Zamýšlel jsem vytvořit holmesovskou postavu, která používá spíš mozek než tělo," říká autor o detektivovi, který zatím vystoupil v hlavní roli devíti jeho románů. „Řeší zločiny tím, že o nich raději přemýšlí, než aby jako jiní střílel, běhal a po barech úskoky tahal z lidí svědectví."

Hrnuly se ceny, přicházely nabídky z Hollywoodu, stoupaly honoráře, rostla autorova prestiž. Bezmála třicítka vydaných titulů se rozletěla ve více než dvacetimilionovém nákladu po celém světě. Ozvali se i správci pozůstalosti Iana Fleminga s nabídkou, aby Deaver napsal novou bondovku.

Pro spisovatele jsou ale tohle všechno až druhotná měřítka úspěchu: „K psaní mě inspiruje čtenář. Jemu chci dávat všechno, co ho baví a co mu přináší vzrušení. V téhle branži je naprosto nezbytné, aby autor znal svého čtenáře a měl ho při psaní neustále na mysli."

ROZHOVOR S JEFFERYM DEAVEREM

Chtěl jste odjakživa být spisovatelem?

Ano. Svou první knihu jsem napsal v jedenácti letech.

Jakým způsobem hledáte a nacházíte nové nápady?

Na to se mě lidé ptají docela často. Abych mohl na tuto odtázku odpovědět, musím vysvětlit, v čem jako autor thrillerů spatřuji svůj hlavní úkol: musím čtenáři nabídnout co nejnapínavější příběh, jaký dokážu vymyslet. Inspiraci tedy nehledám v novinách nebo časopisech. Právě naopak. Většinu času, kdy se začínají rýsovat kontury příští knihy, sedím v temné místnosti a načrtávám si v hlavě linii příběhu, která dostojí tomu, co čtenáři od Deavera očekávají: silné postavy (nikoli však dokonalé), vyšinuté padouchy, kteří se neštítí ani nejhorších zločinů, krátký časový rámec (obvykle osm až osmačtyřicet hodin), spoustu dějových zvratů a scén, při nichž prudce graduje napětí.

Jste popisován jako autor "psychologických thrillerů". Považujete toto označení za správné? Odpovídá skutečnosti v tom smyslu, že se ve svých knihách do hloubky věnuji psychologii zločinu i jeho odhalování: nabízím nahlédnutí do mysli zločince i jeho lovce. Velkou pozornost věnuji také psychologickému propracování postav. Jinými slovy: hrdinové mých knih nejsou karikaturami a čtenář může mým prostřednictvím vstoupit do jejich mysli. Ale určitě bychom měli zmínit také to, že zejména v sérii Lincoln Rhyme poskytuji velký prostor forenzní kriminalistice, která má s psychologickým profilováním jen velmi málo společného.

Píšete snadno? Přepisujete hodně?

Neřekl bych, že píšu snadno, ale užívám si to. A přepisuju opravdu hodně. Nakladateli umožním nahlédnout do rukopisu obvykle až po dvacáté či třicáté revizi textu – a to skutečně nehovořím o drobných úpravách. Kde rád píšete? Dokážu psát kdekoli – v letadle, v hotelovém pokoji, kdekoli doma. (V pracovně mám občas takový nepořádek, že se musím přesunout do kuchyně. Jakmile zaneřádím poznámkami i kuchyň, dostává se na řadu koupelna. Přál bych si mít větší dům.) Vyhovuje mi psát v tichu, jen občas si tlumeně pouštím jazz nebo vážnou hudbu. A především potřebuju přítmí – zhasnu světla, zatáhnu rolety, zavřu oči a promítám si scénu, kterou se chystám psát. Ano, umím psát poslepu všemi deseti. Má to jen jedno negativum – někdy nasadím prsty na klávesnici špatně a pak na monitoru nacházím text, který ze všeho nejvíce připomíná kryptogram.

Dostihne vás někdy tvůrčí blok?

Často říkám, že tvůrčí blok neexistuje; správnější je nazvat tento problém ideovým blokem. Pokud člověk ovládá řemeslo, jazyk a základní techniky psaní, je schopen psát – pokud ovšem ví, co chce sdělit. Nechci však tuto autorskou strast zlehčovat, protože přijít na to, co vlastně chcete říct, je po čertech těžký úkol. Kdykoli při tvorbě zamrznu, ať už je to při psaní krátké pasáže nebo při vytváření celkové linie knihy, obvykle je to tím, že se snažím do textu vměstnat nápad, pro nějž tam není místo. A právě tehdy se sám sebe ptám: co tím chci říct? Pokud na tuto otázku nenaleznu odpověď nebo pokud mě ta odpověď neuspokojí, pak musím od onoho nápadu upustit a vydat se jiným směrem.

Proč je podle vás forenzní analýza v současných thrillerech a detektivkách tak populární?

To není nový jev, jeho kořeny sahají k Sherlocku Holmesovi. Současný nárůst zájmu nepochybně souvisí s rostoucím využitím moderních technologií v policejním vyšetřování. Pachatel může zmást nejlepší psychology nebo detektor lži, ale ze shody DNA se nevyvleče.

Kolik času věnujete rešerším? A jak při nich postupujete?

Rešerše a vypracování základní dějové linky mi zaberou přibližně osm měsíců. Většinu informací čerpám z knih a z internetu. Pochopitelně se také scházím s odborníky na daná témata, musím si ovšem dávat pozor, abych neměl informací příliš. Na hlubokém vhledu do problematiky není samozřejmě nic špatného, ale problém nastává, když získanými informacemi zahltíte knihu. Technické detaily jsou tady od toho, aby obohatily děj. Pokud tomu tak není, musí pryč.

Forenzní detaily bývají leckdy děsivé. Jak určujete hranici, kterou nesmíte překročit, abyste čtenáře neodradil?

To je těžká otázka. Ano, píšu krimipříběhy, takže musím popisovat násilí a jeho následky. Čtenáři (a lidé obecně) jsou fascinováni určitou mírou morbidity. Setkal jsem se ale se čtenáři, kteří mi řekli, že mě kvůli drastickým scénám - řekněme ve Sběrateli kostí – přestali číst, zatímco jiní mi říkají "ta scéna s krysami byla vážně skvělá" (jedna z nejdrsnějších, jaké jsem kdy napsal). Osobně si myslím, že méně je někdy více a že pokud čtenář mou knihu odloží, protože ji dál číst nedokáže, pak jsem vůči němu nedostál svému autorskému závazku.

Jak vybíráte místa, kde se bude odehrávat děj?

Pravidlo číslo jedna: piš o prostředí, které dobře znáš. Pokud zasadím děj mimo New York, kde jsem dvacet let žil, nebo mimo místo, kde žiju teď, vypravím se tam a strávím tam pár týdnů. Umožní mí to vnést do knihy barvy a náladu místa, ale i v tomto ohledu je méně více. Příliš mnoho místních popisů odtrhává čtenářovu pozornost od samotného děje.

Býval jste folkový zpěvák. Co vás k tomu přivedlo?

Ach, hudba je můj živel! Umí být svůdná, pohltí mě, zaplaví emocemi, je nekonečně proměnlivá... Zpíval jsem tenkrát vlastní písničky. Nedisponuju obzvlášť velkým hudebním talentem, ale hudební tvorba má pro mě nepopsatelné kouzlo. Spojit obsah i formu do jednoho kompaktního celku... to pro mě bývala velmi příjemná výzva. Hrál jsem v hudebních klubech okolo San Francisco Bay a v Chicagu, taky jsem tam učil. Ale už je to pryč a koncertování se dávno nevěnuju. 

Líbí se vám filmové zpracování Sběratele kostí? Podílel jste se na vzniku toho filmu?

Myslím, že ten film je dobrý. Pár věcí bych asi udělal jinak, ale já se vyznám v psaní knih, ne v natáčení filmů. Filmová režie je neskutečně náročná profese a já bych to nedělal za žádné peníze. Nechal jsem filmaře, aby si dělali svoje, a já jsem si dělal taky svoje. To považuju za dobré uspořádání věcí. Takže abych přímo odpověděl i na vaši druhou otázku – ne na vzniku filmu jsem se nepodílel.

Jak relaxujete?

Vařím a pak své kulinářské výtvory předkládám přátelům. Rád zkouším i velmi neobvyklé kuchyně, například středověkou nebo starořímskou. Když máte osamělou práci, musíte si to ve volném čase vynahradit.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Budete mít co dělat, aby vám čelist nepadla překvapením

30. 09. 2015  |  Recenzoval: BoboKing

„Myslíte si, že vás už Deaver nemůže překvapit? Může. Touto knihou.“: to je napsáno na zadní straně knihy a je nutno podotknout, že nakladatel má pravdu. A to překvapení není jen v tom, že kniha nepatří do série se slavným kvadruplegickým vyšetřovatelem Lincolnem Rhymem, jednou z nejpopulárnějších postav v současném světě detektivek a thrillerů. To překvapení je naznačeno už na obálce prostou větou: „Krimiromán psaný od konce k začátku“.

Kniha je skutečně psaná pozpátku, není to tedy myšleno, že pouze znáte zločin a zločince, a teď se očima vyšetřovatele vydáváme „pozpátku“ k pachateli. Kniha skutečně začíná kapitolou 36 a my jako čtenáři se posunujeme až ke kapitole 1, předmluvě a titulní straně. Jak už autor napsal v doslovu, tedy pardon, vlastně v předmluvě, myšlenka porušeného běhu času ho lákala dlouho, a proč by nešlo „napsat pozpátku vyprávěný příběh plný napětí, překvapení a dějových zvratů“.

Příběh začíná, či končí, závisí na vašem pohledu, v jednom bytě v Manhattanu, kde zoufalá Gabriela čeká na příchod vyjednávačů, nejlépe i s její malou dcerkou, kterou má v rukou šílený únosce. Ten chce kromě půl milionového „odškodnění“ i tajemný Říjnový seznam, o kterém nikdo neví, co vlastně je, ale jak to vypadá, má neskutečnou hodnotu. Že konec šťastný asi moc nebude, je patrno už po přečtení záložky knihy. Ale v tom je to kouzlo, závěr není tajemstvím, protože to záhadné je vlastně proti proudu času, tedy začátek. A jak se to velmistrovi žánru podařilo? Jako vždy výborně. Kniha skutečně nepostrádá ani kapku z napětí a zvratů, jaké známe nejen z jeho rhymovek. Jen prostě nás nenutí otáčet stránku za stránkou to, co se ze situace vyvrbí, ale proč k té situaci vůbec došlo.

Jestli vás nezvyklá stavba příběhu trochu „straší“, věřte, že si žádném případě nemusíte dělat starosti. To co u Deavera čekáte, nebo co jako možný „deaverovský začátečník“ očekáváte, to vše dostane v té pořádné, napínavé porci. A co se týče dějových zvratů a překvapení, tak „Říjnový seznam“ v tom předčí i mnohé z rhymovek. V závěru (tedy začátku) budete muset co dělat, aby vám nepadla čelist překvapením.

Z anglického originálu „The October List“ (2013) přeložil pro nakl. Domino Dalibor Míček.

Deaver dosáhl na vrchol invence

01. 09. 2015  |  Recenzoval: Marek Zákopčan

O tom, že Jeffery Deaver je majster kriminálnych psychotrilerov, niet pochýb. Vytvoril niekoľko nezabudnuteľných postáv, ktoré sa už dávno stali dlhoročnými spoločníkmi miliónov čitateľov po celom svete. Napínavé príbehy o chytaní sériových vrahov sú v prenesenom význame ako rozprávky pre dospelých - dobro víťazí nad zlom, spravodlivosti je učinené zadosť a zloduchovia sú potrestaní. Lenže... je to vždy tak? Autor vie, aké dôležité je udržiavať prvok prekvapenia, a z času na čas príde s niečím celkom novým. Vrchol invenčnosti dosiahol románom Říjnový seznam, a to predovšetkým v rámci kompozície a rozprávačského postupu. Klasický dej obrátil doslova naruby. Príbeh zúfalej ženy snažiacej sa získať späť unesenú dcérku je spracovaný od jeho konca po začiatok - od chvíle, keď sa celá záležitosť ukončí, po moment, kedy sa všetko rozbehlo. Že vám to nedáva veľký zmysel? Spočiatku som sa aj ja na knihu díval s nedôverou. Predsa len, už som navyknutý na klasický priebeh. Ale s každou ďalšou stránkou som si uvedomoval, že moja skepsa bola neopodstatnená...

"... vylovil z kapsy tlumič, zkontroloval, zda je čistý, a našrouboval ho na hlaveň. Poté zastrčil pistoli za opasek. Podíval se na hodinky. Lhůta uplynula před dvěma minutami. Uvažoval, jestli... Od věkovitých dveří se rozlehlo pevné a rozhodné zaklepání. Podíval se kukátkem, které včera nainstaloval. Daniel Reardon a jakýsi slušně vypadající gentleman. Joseph poklepal dlaní na pažbu pistole, aby se ujistil, že je zbraň na svém místě, a odemkl."

Gabriela je na konci so silami. Jej dcérku Sáru uniesol psychopat Joseph, požadujúci ako výkupné okrem peňazí aj tzv. Októbrový (Říjnový) zoznam. Zdá sa, že oň majú záujem aj iní, a hoci spočiatku vôbec netuší, ako a kde sa má k nemu dostať, vie, že urobí všetko, aby ochránila Sáru a bola čím skôr v bezpečí. Na pomoc jej príde Daniel Reardon, fešák ako z filmového plátna, ktorý jej ponúkne pomoc. Nevšedná poisťovacia spoločnosť so zameraním (aj) na vymáhanie a záchranu unesených ľudí rozbieha akciu, hoci jej záver (v ponímaní čitateľa začiatok) je podľa všetkého tragický... Postupne sa odvíja (alebo skôr navíja) klbko príbehu, z ktorého sa dozvedáme, čo predchádzalo daným udalostiam. Gabriela je hľadaná a sledovaná políciou, očividne došlo k niekoľkým úmrtiam a nevšedné panoptikum dopĺňa Gabrielin podivný kamarát. Otázkou tentoraz neostáva, kto je páchateľom, ale skôr aký má motív a kto je v celom prípade skutočnou obeťou a kto páchateľom...?

"Joseph zamířil ke služobnému vchodu. Zkontroloval, že na něj není z oken vidět, vytáhl z vnitřní kapsy šroubovák a pustil se do zámku. V devadesáti procentech případů jiný nástroj nepotřebujete, speciální lupičské nářadí je spíš na obtíž než k užitku. Zkontroloval pistoli a znovu se soustředil na zámek. V duchu zaklel, že jeho cíl, Gabrielin přítel Frank Walsh, bydlí až v šestém patře. Tiše si povzdechl. Vyšlapat tolik schodu, pomyslel si, je to poslední, co teď potřebuju."

Říjnový seznam je o poznanie kratší ako iné Deaverove knihy. Nepochybne si však vyžiadal omnoho viac práce a sústredenia. Napísať román "odzadu" iste nie je hračka. A to nie je všetko, tomu je prispôsobená aj grafika a technická stránka knihy - tiráž, titulný list, predhovor atď. nájdete až na konci knihy, rovnako ako prvú kapitolu... Kapitoly sú krátke, navyše každá začína fotkou ilustrujúcou ich obsah. A ako celkovo pôsobí príbeh a jeho spracovanie? Priznám sa, najprv som mal trochu problém vžiť sa doň a do postáv, obrátený dej nie je bežný jav, na aký som zvyknutý, ale postupne som začali veci dávať čoraz väčší zmysel a nakoniec sa ukázala aj prekvapivá pointa. Říjnový seznam zhltnete rýchlo. Jasne v ňom cítiť Deaverovu pečať, fanúšikovia tohto žánru určite nebudú sklamaní.

V Říjnovém seznamu je vše na správném místě a vše se odehrává ve správný čas

24. 08. 2015  |  Recenzoval: Jan Hofírek

První kniha, kterou jsem od tohoto autora četl - a že jich už napsal! Důvod? Tato literatura (thriller zkřížený s detektivkou) mě nikdy nijak nepřitahovala a pokud jsem už po ní někdy sáhl, stávalo se pokaždé ono „nepřitahování“ do budoucna ještě silnějším. Tento trend zastavil a dokonce obrátil opačným směrem až Jeffery Deaver...
Jeho Říjnový seznam je knihou, z níž se dá (teď myslím mezi řádky) vyčíst ledacos. Třeba to, že autor je skvělý příběhový konstruktér. Skutečnost, že je i patřičně vypsaný (myšleno kladně), je druhé plus, což se sice po takové spoustě knih, které má na kontě, může zdát celkem logické, rozhodně to však není pravidlem u všech spisovatelů. Takže - cit pro vyváženost děje, ponechání správně vymezeného (tak akorát) prostoru pro čtenářovu představivost, žádný polopatismus, ale ani překombinovanost. Při čtení zkrátka neodpočíváte, ale nuceni k přemýšlení nad své síly rovněž nejste - ano, v té knize je všechno nejen na svém místě, ale je tam i ve správný čas a se správnou intenzitou. Troufám si dokonce říct, že jsem v ní občas zahlédl i (v tomto žánru se jen zřídka vyskytující) ostrůvky toho, co jsme zvyklí označovat souslovím umělecký projev.
Uvedena citátem slavného filosofa Sorena Kierkegaarda („Život lze pochopit jen zpětně, žít se však musí dopředu.“) pokračuje kniha právě tímto směrem - od konce k začátku. Není to v literárním světě neznámá metoda, ovšem způsob, jakým ji využívá Jeffery Deaver, se dá nazvat originálním. Přesněji řečeno - originálním v tom, jak se zpětné zrcátko děje nikdy nezamlží, ale ani vás neoslní. A jsme zpátky u již zmíněné vyváženosti...
Gabriela, matka šestileté Sáry, je zoufalá. Je neděle večer a za chvíli vyprší ultimátum, které jí dal únosce její dcery. Jsou to teprve dva dny, co se tato strašná věc stala, ale co všechno se mezitím událo!
Únosce je evidentně bezohledný, všehoschopný zabiják - Gabriela s ním právě telefonicky domlouvá podmínky, za kterých je ochoten její dceru propustit a z jeho hlasu čiší krutost, cynismus a výsměch. Věznitel malé Sáry chce značnou sumu peněz, ale hlavně a především jakousi listinu, které říká Říjnový seznam...
S Gabrielou jsou v této těžké chvíli tři muži - Daniel, s nímž se shodou okolností seznámila také teprve před dvěma dny a jeho dva společníci, Andrew a Sam. Když slyší únoscovy výhrůžky, Daniel se neudrží a vmísí se do hovoru. Je ochoten přinést mu polovinu peněz a osobně se s ním domluvit na předání zbylé částky a Říjnového seznamu výměnou za propuštění Sáry. Muž souhlasí a jako místo setkání určuje staré, nepoužívané skladiště v jakési zapadlé části New Yorku. Daniel a Andrew se tam vydávají, Gabriela a Sam zůstávají a netrpělivě čekají na výsledek této nebezpečné akce.
Tolik v krátkosti první (tedy vlastně poslední) kapitola. Jak celá věc skončí? Ale také - jak dospěla tam, kde teď je? Co v těchto dvou dnech plných nebezpečí a úzkostí Gabriela prožila? To všechno se začne před čtenářem pozvolna odkrývat a je to vskutku četba plná napětí. Ukáže se například, že od chvíle jejich seznámení sleduje Gabrielu s Danielem policie. Je tím pravým důvodem policejního zájmu její šéf, který údajně zpronevěřil velkou sumu peněz a nyní je na útěku? Svěřit se se svým trápením policistům Gabriela nemůže - únosce jí pohrozil, že pokud tak učiní, její dcera to zaplatí životem. A tak Gabriele nezbývá nic jiného než spolu s Danielem pátrat po Říjnovém seznamu a zároveň se skrývat před policií. V jednu chvíli pak čeká na čtenáře obrovské překvapení - příběh náhle dostane úplně nový směr...
Jak jsem již zmínil, celý děj se odehraje během dvou dnů, resp. hodin a často i pouhých minut, které jdou sice pozpátku, ale knize tím na dramatičnosti nijak neubírají, ba právě naopak. Kapitoly jsou krátké a úderné, každá je uvozena černobílou fotkou a časovým údajem - výborný grafický i literární nápad! Kniha se čte rychle i pomalu zároveň - děj strhuje a přitom nutí k přemýšlení. Je to takový - nebo tedy aspoň pro mě byl - závod s časem.
Napínavý závod!
(www.haiku-etc.bloger.cz)

Jsem nadšen, tleskám a říkám - dokonalé!

29. 07. 2015  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Za víkend se toho dá stihnout hodně. Ztratit práci. Přijít o všechny peníze. Shánět výkupné pro únosce Vaší dcery. Přečíst knihu. Jeffery Deaver Vám totiž přináší strhující příběh vyprávěný naprosto odlišným způsobem!

Gabriela McKenziová pracuje v malé investiční firmě. Na začátku slibně začínajícího víkendu se seznámí s pohledným Danielem Reardonem. Zprvu se zdá, že nic nebrání schylujícímu se románku. Třicátnice Gabriela je rozvedená a o šestiletou Sáru se tento víkend stará Gabrielin bývalý manžel.

Brzy je ale všechno úplně jinak. V sobotu ráno se Gabriela dozvídá, že její šéf náhle zmizel i se všemi penězi klientů a zaměstnanců. Policie navíc začne mladou ženu podezřívat, že má na defraudaci nějaký podíl. To by ještě nebylo to nejhorší. Doprovázena svou novou známostí Danielem, potkává na chodbě svého domu podivného muže jménem Joseph. Ten tvrdí, že unesl její dcerku a má i přesvědčivé důkazy. Prohlašuje se za klienta Gabrielina šéfa. Za propuštění Sáry požaduje „odškodnění“ – čtyři sta tisíc dolarů a jakýsi výpis obchodních partnerů známý jako „Říjnový seznam“. Šokovaná mladá žena nemá ani peníze, ani potuchy, kde by se daný seznam mohl nacházet.

Během jednoho víkendu se jí zhroutí život. Nemá práci, nemá peníze, dcera je v držení bůhví koho a ona neví, kde sežene peníze a onen seznam. Jedinou oporou je jí Daniel…

Zní to jako tuctový thriller o výkupném? Na to zapomeňte. Přednost tohoto románu totiž spočívá v zajímavém experimentu, a to, že je psán odzadu dopředu. Kniha začíná kapitolou třicet šest a v ní poznáváme Gabrielu až téměř na konci víkendu, kdy dochází k předávce výkupného za pomocí Daniela a jím najaté agentury, která se na podobné předávky specializuje.

Skok v čase, o nějakou hodinu či dvě zpátky. Jsme v kapitole třicet pět a dozvídáme se, co předcházelo scéně předání výkupného. A tak to jde až do kapitoly jedna, která začíná v pátek dopoledne. Celý příběh se tedy odehrává v rozmezí pouhých dvou dnů. Skoky jsou vždy v řádu maximálně pár hodin, spíše však desítkách minut.

Je dobré při čtení knihy dávat trochu více pozor, nejlépe pak nedělat dlouhé přestávky ve čtení. Ještě lepší je román přečíst na jeden zátah. Jakmile totiž začnete číst další kapitolu, ocitnete se ve scéně, která předznamenává to, co už víte. Příběh míří do situace, se kterou Vás už Deaver seznámil, ale ona situace se Vám dost často pak objeví v jiném světle. A pokud jste všechno plně nevnímali, může se Vám stát, že se budete muset o pár stránek vrátit, aby onen efekt vynikl. Stejné je to s odlišným pohledem na některé postavy, což se začne projevovat už někde ve čtvrtině knihy.

Pokud před koupí nového titulu váháte a říkáte si, že by Vás obrácený způsob vyprávění rušil a nemohli byste se soustředit na příběh, jsou Vaše obavy zbytečné. Dodržíte-li výše uvedené doporučení, bude Vám odměnou strhující příběh, díky němuž (a také díky tentokrát poměrně menšímu počtu stran) nebudete mít problém knihu za jeden či dva dny přečíst.

Každý, kdo tvorbu Jefferyho Deavera zná, ví, že na konci jeho příběhů nedojde jen k jednomu, ale mnohdy ke dvěma nebo více překvapivým odhalením. Možná se budete ptát, zdali to může fungovat i tady. Ano. Jednoznačně ano. Sám Deaver v doslovu knihy uvádí, že příběhy vyprávěné „proti času“ tady už byly, ale v jiných žánrech. Vyzkoušení, zdali by to šlo i v thrilleru, pro něj byla výzva.

Experiment vyšel. Když se nad tím zamyslíme, ono se ve své podstatě zase tolik nezměnilo. Když knihu dočítáme, dozvídáme se, jak to všechno začalo, přičemž zjišťujeme (pochopitelně pomocí několika dějových zvratů), že ne všechny postavy jsou tím, za které jsme je pokládali, když jsme je poznali. Jak víme, tak tohle funguje i v ostatních Deaverových románech. Pomyslného postupného odloupnutí další a další slupky, abychom užasli, co ještě zůstalo skryto, se nám dostane i tady. Pokud by tedy někdo zkoušel číst tuto knihu pozpátku, pochopitelně by to nefungovalo.

Možná si stejně jako já až po přečtení knihy uvědomíte, že jste jedno nenápadné vodítko k prokouknutí alespoň jednoho kouzelníkova triku během knihy dostali, ale nepřemýšleli jste nad ním. Coby částečný znalec Deaverovy tvorby jsem jednu zradu tušil už poměrně brzo. Jak se nakonec ukázalo, nemýlil jsem se. Ale místo toho, aby mi autor srdečně potřásl rukou, jaký jsem génius, chrstnul mi do obličeje kýbl studené vody v podobě dalšího dějového zvratu. Zalapal jsem po dechu a než jsem se stačil vzpamatovat, přišla z druhé strany nová dávka ledové vody. Další zvrat. …

Někomu se může zdát příběh nepravděpodobný, někdo může mít se skoky v čase problém. Já však jsem nadšen, tleskám a říkám dokonalé, dokonalé, dokonalé! Příběh jsem si užil a už dlouho se mi nestalo, abych knihu přečetl na jeden zátah. Abych se slastným mlasknutím zjistil, že příčina může být jiná, než jsem předpokládal z důsledku. Autor mě zkrátka zase dostal. Především odhalením(i), sympatickým experimentem, ale i svižným a nahuštěným dějem, který žádný oddech téměř nepřipouští. A pak je tu i můj oblíbený New York, který tu tentokrát vyhlíží jako nevlídné město plné nástrah a zlých lidí, kdy nevíte komu věřit a co Vás tu ještě potká. Trochu odlišné město od příběhů Lincolna Rhyma, ale pro moderní dynamický thriller ta pravá kulisa!

Původně jsem přemýšlel o tom, že bych tuto recenzi také napsal od konce k začátku. Ale nakonec to vzdávám a říkám jen: výborně, pane Deavere! Jestli si někdo myslel, že jste třeba Pokojem smrti trochu ztratil dech, u mě jste rozhodně zase v sedle!

Opravdu exkluzivní záležitost pro milovníky thrilleru

29. 07. 2015  |  Recenzoval: Lukáš Loužecký

Říjnový seznam je název zatím poslední vydané knihy od Jefferyho Deavera. Tento autor se proslavil zejména díky své sérii s Lincolnem Rhymem. Již první díl Sběratelů kostí se stal kultovní záležitostí, rovněž díky svému filmovému zpracování. Tentokrát se ovšem budou muset čtenáři bez tohoto detektiva obejít. Ale všichni fanoušci úspěšného autora jistě vědí, že i přesto se mohou těšit na kvalitní a pořádně napínavou detektivku.

Tentokrát americký spisovatel thrillerů a detektivek napsal opravdu výjimečný a originální příběh. Rozhodl se postavit veškerá pravidla těchto žánrů na hlavu a vytvořit si svou vlastní strukturu.

Na samém začátku knihy si přečtete lehce nepochopitelnou 36. kapitolu. Jistě jste si všimli poměrně vysokého čísla. Opravdu jsem se nespletl. Dějová linka se totiž odehrává od konce až na úplný začátek. Na úvodních stránkách se dozvíte o vyvrcholení celého příběhu a postupně odkrýváte důležité souvislosti.

Hlavní postavě Gabriele McKenzieové byla unesena šestiletá dcera a její únosce požadoval vydání tajuplného Říjnového seznamu a půl milionu dolarů jako výkupné. Nyní čeká vystrašená matka na příchod policie nebo vyjednavačů, kteří jí přinesou zprávy o její dceři. Otevřou se dveře a …

V tuto chvíli si dovolím skončit s popisem děje. Jedná se o úplný konec (v této knize začátek) této story. Poté již následuje příběh, který se odehrává zpět v čase od nedělního večera až k pátečnímu ránu. Opravdu velice zajímavá myšlenka. Jeffery Deaver samozřejmě není prvním, který jí použil. Před poměrně dlouhou dobou jsem viděl film s názvem Zvrácený, který vycházel z podobných základů. Na začátku jste viděli vraždu, zatčení vraha a oběť a následně rozkrývali vše před tímto skutkem. Ovšem ten film byl docela brak, takže mě příliš neuchvátil.

Ovšem Říjnový seznam to je jiný šálek čaje. Od začátku až do konce jste vysláni na nebezpečnou misi plnou napětí a očekávání, co předcházelo událostem na prvních stranách. Nejedná se o klasickou oddechovou literaturu. Troufám si tvrdit, že tentokrát si smlsnou spíše náročnější čtenáři. Holt vyšší level. Neustále musíte dávat pozor a sledovat všechny okolnosti. I malé drobnosti vám později pomohou v rozluštění celého děje. Občas se možná vrátíte i k předešlé kapitole, protože si prostě budete chtít připomenout předcházející události.

I kdyby měla kniha klasickou podobu, jistě by se jednalo o nadprůměrný thriller. Ale v tomto případě se můžete těšit na něco opravdu exkluzivního. Chvílemi se vám možná bude zdát, že některé kousky skládačky do sebe nezapadají. Ale to budete na omylu. Každý střípek událostí má své správné místo a později se vysvětlí.

Někteří se mohou obávat, že se jim nedostane klasického konečného zvratu. Přecijenom při tomto konceptu by bylo velice těžké ho vytvořit. Ale nezapomeňte, že Jeffery Deaver není žádný amatér. Po přečtení posledních dvou kapitol jsem zůstal sedět s vykulenýma očima a byl zcela překvapen a šokován. V podstatě vezmou celý děj, zmuchlají ho do kuličky a vyhodí do koše. Po přečtení můžete teoreticky začít znova, tentokrát od konce až na začátek. Pointu už sice budete znát, ale přesto to může být zajímavá četba. U které knihy tohle můžete říct.

Jeffery Deaver se tentokrát předvedl v tom nejlepším světle a dovolím si tvrdit, že po desítkách vydaných knih je tato jednou z jeho nejlepších. Minimálně nejoriginálnějších určitě. Rozhodně není určena pro sváteční čtenáře, kteří se teď rozhodli začít se čtením nebo si ukrátit chvilku na dovolené. Děj vyžaduje veškerou vaši pozornost a určitě se hodí i malá praxe v oboru čtení detektivek. Pospojovat si některé části nemusí být pro každého úplně jednoduché. Někteří to budou chtít vzdát ji v průběhu čtení. Ale jestliže vydržíte až do samého konce, čeká na váš výjimečný čtenářský zážitek.

Právě tímto směrem by se měli zejména protřelí autoři ubírat. Nenechat se ukolébat svou prozatímní úspěšností, ale přijít s něčím originálnějším. V dnešní velké konkurenci na literárním poli je potřeba, aby překračovali své vysoko nastavené laťky. Jefferymu Deaverovi se to daří na výbornou. I díky tomu patří již mnoho let mezi špičku americké, ale i světové krimi.

Recenze vyšla na stránkách www.kukatko.cz

Tak tohle byla opravdu pecka!

22. 07. 2015  |  Recenzoval: Knihomilka

Gabriela McKenzieová prožívá nejhorší chvíle v životě. Její šestiletá dcerka byla unesená a ona má jen necelé dva dny na to, aby zaplatila půl miliónové výkupné a našla dokument zvaný Říjnový seznam, o kterém však až doposud nic neslyšela. Na jednu křehkou ženu je toho až moc. Ale co by matka pro své dítě neudělala?

Naštěstí na to není Gabriela sama. Pomocníka získává ve svém novém příteli Danielovi, se kterým se vydává na životu nebezpečnou cestu za tajemným Říjnovým seznamem.
Román začíná dramaticky ve chvíli, kdy zoufalá matka čeká na zprávy o unesené dcerce. Na dveře však neklepe policie, ale přímo únosce, který má zbraň...

Když začnete číst nejnovější počin oblíbeného Jefferyho Deavera, máte pocit, že se jedná o klasický thriller s námětem, kterého máme v knížkách dvanáct do tuctu. Jenže je to Deaver. A ten to s napětím umí, takže se o tuctovku zaručeně jednat nebude.
Předností tohoto thrilleru, který se čte jedním dechem, je časová posloupnost.
Děj totiž postupuje od konce příběhu k jeho začátku a vy si marně lámete hlavu, jaký ten začátek může být...

Za zmínku stojí grafické zpracování knihy. Děj doplňují černobílé fotografie, které se určitým způsobem vztahují k ději. Také díky oné časové posloupnosti je knížka koncipována "naopak". Začíná od konce, končí předmluvou. Říkala jsem si, že ji podruhé zkusím číst pozpátku :-).
Obálka tentokrát není až tak nápadná a barevná, naopak je velmi jednoduchá, tím víc láká ke čtení.

Za sebe říkám, že mě Jeffery Deaver nezklamal. Jsem jeho velkou fanynkou už od dob Sběratele kostí. Autor zraje jako víno. Zdálo by se, že čtenářům už nenabídne nic nového a bude se držet zajetých kolejí, ale tohle byla opravdu pecka.

Ke čtení tohoto neobvykle koncipovaného thrilleru, který začíná tím, čím končí, vás zvu vtipem, jenž je autorem zmiňován v předmluvě a mně přišel velice výstižný:

Barman říká: "Tady cestovatele v čase neobsluhujeme."
Cestovatel v čase vchází do baru.....

http://knihomilka.blogspot.cz/2015/07/rijnovy-seznam.html

Skutečná výzva pro čtenáře i pro samotného autora

14. 07. 2015  |  Recenzoval: schefik

Jeffery Deaver se již dlouhá léta drží na špičce oblíbenosti mezi autory detektivních thrillerů. Ostatně jen u nás se překladu dočkalo již 36 jeho knih. Je tedy vcelku jasné, že si většina čtenářů bude myslet, že je autor již ničím nepřekvapí. Opak je však pravdou. Krásným důkazem je nejnovější 37 Deaverova kniha, jenž již tradičně vychází u nakladatelství Domino. Nahlédněme tedy co ukrývá Říjnový seznam.

Tato kniha je skutečnou výzvou a to nejen pro čtenáře, ale i pro autora samotného. Říjnový seznam se totiž od běžné produkce vymyká minimálně v jedné zásadní věci. A to tím, že je netradičně psaný od konce k začátku. Začínáme tedy poslední kapitolou a končíme předmluvou samotného autora. Přesto se nemusíte bát, že by vám Jeffery Deaver prozradil pointu příliš brzy. Ba právě naopak, bude po vás vyžadovat plné soustředění až do poslední strany. Nebo také první, záleží jak k samotnému čtení přistoupíte.

Hlavní hrdinkou je Gabriela McKenzieová. Žena, která z minuty na minutu přišla prakticky o vše. Před dvěma dny si žila svůj ničím nerušený poklidný život. Nyní se musí postavit čelem hrozbě, že navždy přijde o svou dcerku. Tajemný muž jménem Joseph ji unesl a po Gabriele chce půl milionu dolarů a záhadný Říjnový seznam. Tajný dokument jejího bývalého šéfa, který před dvěma dny zmizel neznámo kam a o kterého se začala zajímat i policie.

Gabriela stojí před nelehkým úkolem zachránit svou dceru navzdory tomu, že to znamená postavit se policii a možná se i ocitnout ve vězení. Naštěstí v tom není sama, jelikož gentlemani ještě nevymřeli. Spojence nalézá v muži, jehož před pár hodinami ještě neznala a přesto je jediný komu může věřit.

Na první pohled se může zdát, že čtenáři mají před sebou další tuctový thriller, kterých je na každém rohu hned několik. Zdání klame. Síla této knihy není v samotném příběhu. I když i ten se svými zvraty jisto jistě zaujme, což oceníte především až po dočtení celé knihy, ale především ve stylu jakým je napsán.

Na této knize je krásně vidět to, jakým je Jeffery Deaver ve svém oboru mistrem. Od samého konce se postupně propracováváme zpět časem. I když přibližně víme co se asi stalo, stále zůstává spousta otázek nezodpovězených. Autor navíc dokázal před čtenáři utajit důležité detaily a tak není nouze ani o řadu zvratů a překvapení, se kterým Deaver rozhodně nešetří. Ostatně samotný závěr (začátek) knihy vás přesvědčí o tom, že vše možná není tak jednoduché jak se na počátku (konci) může zdát.

Přestože se autorovi podařilo celý koncept krimi thrillerů převrátit naruby, Říjnový seznam si i nadále zachovává typický Deaverům styl. Díky tomu vám budou mizet jednotlivé stránky takřka před očima, což je umocněno i relativně kratším rozsahem knihy, než je u tohoto autora běžné.

Na oplátku však autor po svých čtenářích vyžaduje naprosté soustředění. Díky tomu, že jdeme v příběhu zpátky časem, jsou podstatné i ty nejmenší detaily. Stačí tak chvilka nepozornosti a budete mít hlavně ze začátku malinko problém s orientací v ději. Zvídavějším čtenářům nedoporučuji se v celém příběhu moc pitvat. Kdyby byl Říjnový seznam napsán klasicky, asi by v konkurenci moc neobstál. Ovšem to, co drží celý příběh pohromadě, je právě styl jakým jej autor napsal. A ten je originální a výborně zpracovaný.

Nový Jeffery Deaver si bezpochyby zaslouží veškerou vaši pozornost. Příběhově sice nijak z řady nevyčnívá, ovšem svým pojetím a konceptem dokáže nejednoho čtenáře ohromit a donutí ho hltat stranu za stranou. Ostatně v tom je tento autor opravdový mistr. A kdo ví, třeba právě vy díky Říjnovému seznamu získáte nového oblíbence na poli krimi thrillerů.


Ukázka z knihy Říjnový seznam