Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Město policajtů

Město policajtů

Autor:
Karin Slaughter
Originální název:
Cop Town
Překlad:
Hana Čapková
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-043-5
ISBN e-knihy:
978-80-7498-044-2
Počet stran:
488
Datum prvního vydání:
22. 10. 2014
E-kniha:
Ano
Vazba:
pevná

99 Kč

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Město policajtů

Popis: Město policajtů

Všem navzdory. Proti pravidlům. Protože někdy je to zkrátka nutné.

Atlanta, 1974. Horší čas pro nástup k policii si Kate Murphyová vybrat nemohla: Amerika prodělává kocovinu z prohrané vietnamské války, Atlantou zmítají občanské nepokoje a policisté jsou ochromeni strachem ze sériového vraha, který už nemilosrdně popravil několik kolegů. Při nástupu do služby si nevyhnutelně klade každý strážník otázku: Co když to dneska budu já?

Úspěch pátrání po Střelci, jak vrahovi začnou přezdívat, je pro všechny atlantské policisty otázkou cti. A vlastně i něčím víc. Je to zběsilá honba po pomstě za mrtvé kolegy. A když Střelec zabije všeobecně oblíbeného policistu, každý chce být tím, kdo toho bastarda dopadne.

Ano, každý. I Maggie Lawsonová a její nová parťačka Kate. Nežene je ani tolik touha po pomstě, jako spíše po uznání mužských kolegů. Zatím se jim dostává jen výsměchu, pohrdání a klacků pod nohama. Jak ale postupují v pátrání, nastřádaný vztek, frustrace i hrdost v nich dostoupí k bodu varu. Vědí, že vrah se chystá k dalšímu úderu, a rozhodnou se jít v pátrání vlastní cestou. Všem navzdory. I kdyby je to mělo stát... taky všechno.


Dotaz k produktu Město policajtů

Jméno:
Telefon:
E-mail:  (povinné pole)
Číslo "10" slovy:  (povinné pole)
Váš dotaz:   (povinné pole)
 
 

Autor: Karin Slaughter

Karin Slaughter

Jak přiznává Karin Slaughter (*1971), v mládí četla v podstatě všechno, co jí v knihovně půjčili domů. A jak už to bývá u těch, kterým osud předurčil spisovatelskou dráhu, zkoušela psát už jako malá holka. Nebyla zase o tolik starší, rovných třicet, když jí vyšel první román (Zběsilost). Jako nejlepší debut v oblasti thrilleru za rok 2001 byl nominován do užšího výběru na Zlatou dýku, cenu, kterou udílí Americká asociace autorů detektivních románů.

Od té doby uběhlo přes deset let a půldruhé desítky dalších knih. Autorka je zasazuje do prostředí, jež zná nejlépe, protože se tam narodila a dodnes tam žije – na americký jih, do Georgie. Atmosféru maloměstského společenství, kterou nasávala celé mládí, přenesla do série románů z fiktivního okresu Grant County. Když se později, už jako dospělá, přestěhovala Karin Slaughter do Atlanty, zrodila se další série, jejímž hrdinou je speciální agent Will Trent. Obě série spojuje ponurost, nekašírované násilí, skvěle vygradovaný děj a v neposlední řadě také důraz na společenské aspekty.

Její knihy vyšly už v jednatřiceti jazycích a nyní se také dočkají filmového zpracování. Will Trent zaujal švédské filmaře, kteří prve převedli na plátno Larssonovo Milénium, a v současné době se dokončuje scénář založený na prvním románu z trentovské série, Triptych. A autorka si smluvně zajistila, že film nebude jen chabou napodobeninou literární předlohy – sama se na tvorbě scénáře aktivně podílí. Máme se tedy na co těšit!

Karin Slaughter se už možná ocitla na spisovatelském vrcholu, ale u ní samotné se toho moc nezměnilo. Dávno už sice žije v Atlantě, ale chalupu má na venkově a tam se při vytváření každého románu na jeden dva týdny uchyluje a pak píše denně od rána do hluboké noci, dokud jí v tom nezabrání rozbolavělá bříška prstů.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Město policajtů je poutavá, svižná, drsná detektivka, která rozhodně stojí za přečtení.

20. 01. 2015  |  Recenzoval: Vojtěch Hamerský - Knižní kukátko

Válka s Vietnamem, homofobie, rasismus, konzervatismus - o tomhle všem je kniha Město policajtů. Detektivka v kombinaci s výše vypsanými aspekty, jež jsou nedílnou součástí příběhu, vytváří z knihy poutavé čtení, od něhož se mnohdy nelze odtrhnout.

Píše se rok 1974. Morálka v Atlantě (i v celých USA) je mizerná, Amerika prohrála vietnamskou válku. Co je však ještě horší, v atlantských ulicích řádí sériový vrah, který má spadeno na muže z řad policistů. V tu dobu se ke sboru přidává Kate, kterou pod svá ochranná křídla vezme Maggie a pomalu se pouštějí do vyšetřování na svoji vlastní pěst. Už jen z toho důvodu, že sériový vrah málem zabil Maggiina bratra, Jimmyho.

Hned zprvu poznamenám, že toto bylo moje první seznámení s Karin Slaughter. A rozhodně nebylo špatné, ba naopak. To, co jsem dostal, bylo trochu něco jiného než jsem předpokládal, ale rozhodně to bylo potěšující překvapení. Autorka totiž Město policajtů pojala jako detektivku, která se odehrává v Atlantě roku 1974 a má tak navozovat atmosféru detektivek staré školy (minimálně oním prostředím). Do toho však přimíchává problematiku rasismu nebo emancipace žen. Dále ve své knize třeba píše o homofobii nebo demoralizaci lidí.

Tyto aspekty do klasického detektivního příběhu implementuje s citem. Čtenář nenabude pocitu, že by byl o řešení detektivní zápletky nějako ochuzen. Spíše naopak - zapojení osobních problémů hlavních představitelů pouze umocňuje čtenářský zážitek a knihu tak doplňuje o zajímavá fakta. Žádná vata, co se týče těchto doplňujících prvků, nýbrž hezky promísená kombinace, která dokáže zaujmout.

Vše podtrhuje schopnost Karin Slaughter napsat čtivý text. Nevyužívá nějakých složitých postupů, píše víceméně "lidsky", nic zbytečně nepřikrášluje. Celé téma dokáže uchopit, držet se nějaké struktury a na správných místech také čtenáře napnout. Bez těchto schopností by bylo Město policajtů kvalitativně o řád níž. Líbilo se mi, jak autorka dokázala věrohodně se vším všudy vykreslit psychologii postav. Jejich činy tudíž měly smysl a řádné opodstatnění a mezi nimi pak hezky stvořila vztahy. A vůbec celkově věrohodně popsala situaci v Atlantě roku 1974.

Méně věrohodné je však fakt, že hlavní protagonistky, Kate a Maggie, vyřeší celý případ během několika dní. Stane se toho sice hodně, ale ne dost na to, aby policistky měly reálnou šanci dopadnout sériového vraha tak brzo. Fakt, který kazí výsledný zážitek, ale ne natolik, aby byla celá kniha zatracována. Město policajtů je detektivka, která stojí za přečtení. Poutavá, svižná, drsná... A tak se mi to líbilo.

Město policajtů je to nejlepší, co doposud Karin Slaughter napsala.

16. 01. 2015  |  Recenzoval: Kristýna Pekárková - Books in Ashes

Atlanta, listopad 1974. Celá společnost prochází změnami, kterým by dřív nikdo nevěřil a snad v ně ani nedoufal. Rasová i genderová segregace ustupuje do pozadí, přesto někteří nechtějí zapomenout na „staré dobré časy“. Zločin zůstává všudypřítomný, některými policisty přehlížený a opomíjený. Do okamžiku, kdy někdo chladnokrevně začne vynášet rozsudky smrti v řadách jich samotných. Maggie cítí, že by měla něco udělat, jenže jak odhalit pachatele, když její bratr, který unikl o vlásek smrti lže? S nováčkem po boku – Kate, se pouští do tajného pátrání po pravdě a skutečném vrahovi.

V Atlantě řádí vrah, který zabíjí policisty stylem, který se nikomu nelíbí. Jedna rána do týlu nebo čela. Jako by šlo o jednoduchou popravu. Když vrahovi nečekaně unikne Jimmy, všichni doufají, že vraždící monstrum dopadnou. Jenže nic z toho, co Jimmy řekne prostě nesedí a Maggie ví, že tady něco nehraje. Kate se náhodou podaří zjistit okolnosti, za jakých došlo k poslednímu úmrtí a tím i nepotvrzenou informaci o Jimmym. Jenže se s Maggie znají sotva pár hodit, a tak na ní tuhle novinku jen tak vybalit nemůže. Všechno se ale začíná komplikovat, když je zastřelen jediný informátor, jedna policistka vážně zraněna a Jimmy se znovu ocitá v bezprostředním nebezpečí. A pak zmizí a zanechá za sebou vzkaz, který všechno otočí vzhůru nohama.

Na atlantském policejním oddělení pracují převážně muži. Bílí muži jako je Terry Lawson, strýc Maggie. Muž, který se neštítí násilý na ženách z vlastní rodiny, který s chutí mlátí podezřelé i informátory, který raději podstrčí důkazy, než aby nechal pracovat spravedlivý soud. Muži jako on vzpomínají na dobu, kdy všemu vládli oni. Kdy bílí muži měli navrch. Tohle všechno a spousta alkoholu z nich dělá lidi, kteří se odmítají hnout kupředu. Pokrok, rasově smíšené služební dvojice a ženy, to všechno chtějí zastavit.

Kate Murphy je na první pohled nádherná mladá žena, která stojí před rozhodnutím – vydržet nebo se vzdát. Přes všechny prvnotní neúspěchy se snaží držet krok s kolegyní Maggie Lawson. Není to jednoduché. Ona sama vyrostla v přepychu, ve čtvrti, kde bylo všechno snadné, kde nebyla chudoba, nedostatek. Dostalo se jí vzdělání, vdala se a byla šťastná. Jenže její manžel Patrick zahynul ve válce a po dlouhém truchlení se Kate rozhodla, že musí něco dělat, něco, co bude mít alespoň nějaký smysl. A tak stojí po boku zkušené Maggie. Jsou jako oheň a voda, odlišnější dva typy žen by se jen těžko hledaly. Paradoxně tohle může být jejich výhoda v boji s předsudky, konzervatismem a zločinci.

Román Město policajtů je výborná klasická detektivka. Přestože se odehrává během několika málo dní, není uspíšená. Všechno má své místo a načasování. Hlavním motivem je sice síla a odhodlání s jakým se policisté pouštějí do hledání vraha, ale vše je vystavěno na pozadí historických sociálních a kulturních změn v celé společnosti. Menšiny dostávají prostor, jsou více vidět, slyšet a stávají se snadnější a častějším terčem. Rozdíly jsou patrné i mezi hlavními ženskými postavami Maggie a Kate. Jedna je vzdělaná, z vážené rodiny se stabilním zázemín, druhá si pracně snaží vydobýt úctu a uznání vlastní matky. Spojuje je ale ženská síla a odhodlání dokázat, že dokáží víc, než jen stát doma u plotny a prosit o svolení.

Zajímavou postavou je vrah přezdívaný Atlanstký střelec. V knize dostává dost prostoru, a tak si čtenář dokáže udělat představu, proč a koho vraždí. Postupně přicházejí momenty, kdy autorky Karin Slaughter nenápadně naznačuje a dává vodítka, kdo by to mohl být. I tak jsem si ale až do konce nebyla jistá tím, kdo je skutečný vrah.

Karin Slaughter je známá především svými drsnými krimi romány. Tentokrát je to co do zvrhlosti a zrůdnosti vraha slabší, nicméně díky tomu vynikl její spisovatelský talent. V románu Město policajtů se zaměřila především na vzájemnou nenávist lidí, na prostředí, které je utváří a na předsudky v době, kdy se všechno měnilo a pro některé to byla změna nevítaná. Mnozí se cítili podvedeni, zrazeni. Perfektně vykreslila charaktery všech postav, které nějakým způsoběm zasahují do děje aniž by byla zbytečně moc popisná. Kniha má plynulý děj postupně graduje do závěrečného finále, které nechává prostor pro vlastní pokračování. I když se zabývala homosexualitou, smíšenými manželstvími nebo ženskou emancipací, nesklouzla ke cliché, které by celou knihu podkopalo. Jsem velkou fanynkou Karin Slaughter a její knihy mám moc ráda především pro jejich drsnost, přesto bych řekla, že Město policajtů je to nejlepší, co zatím napsala.

Bez jakýchkoli příkras, ale o to autentičtěji, popisuje Karin Slaugher Atlantu sedmdesátých let. Drsná záležitost...

07. 01. 2015  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Bronx? Soho? Chanov? Zapomeňte! Nejdrsnější místo je Atlanta sedmdesátých let. Alespoň nás o tom přesvědčuje Karin Slaughterová ve svém novém, tentokrát samostatném, románu.

Rok 1974. Horko, špína, smrad. Drsní policisté, zvyklí řešit věci po svém. Macho muži. Rasismus a sexismus. Proti nim černí pasáci. V jejich rukách bezmocné, naprosto odevzdané prostitutky té nejpodřadnější kategorie. To jsou kulisy příběhu, do kterého nás zavádí americká spisovatelka drsných thrillerů. Proslula především sérií s hlavní postavou vyšetřovatele Willa Trenta nebo příběhy z fiktivního okresu Grant. Hlavními hrdinkami samostatného románu jsou tentokrát dvě policistky – Maggie Lawsonová a Kate Murphyová. Kdybychom parafrázovali známou komedii, hodil by se pro ně výraz „Křehká a křehčejší“. Tedy alespoň ze začátku…

Maggie u policie už nějakou dobu slouží, ale nemá to jednoduché. Bydlí s matkou alkoholičkou, která pro ni nemá pochopení. V nuzném domě ještě společně s nimi žije Maggiina pubertální mladší sestra, arogantní strýc Terry a bratr Jimmy, kteří rovněž oba slouží u policie. Maggii naprosto přehlížejí. Jsou sedmdesátá léta a muži se nijak netají tím, že ženské jsou dobré akorát k plotně a do postele.

Kate zaúpěla a otočila je do správné polohy. „Děkuju.“
„Když jdeš na záchod, dej svítilnu s obuškem do umyvadla. Zbraň nikdy. Vytáhni opasek z kovových svorek a ty schovej do kapsy. Vždycky do stejné. Vytáhni náramenní mikrofon z vysílačky a drž ho mezi zuby, ať ti nespadne do záchodu. Rozepni si opasek, vezmi ho sebou do kabinky a dej ho na věšák ve dveřích. Pokud tam žádný není, polož ho na nádrž na záchodu.“
Str. 134 až 135

Kate sice pochází z dobré rodiny a žije v přepychové čtvrti, ale psychicky na tom není o moc lépe. Válka ve Vietnamu, která skončila teprve nedávno, jí sebrala milovaného manžela Patricka. Křehká blondýnka, která má veliký problém zakrývat svoje přednosti, se dá k policii. Hned od začátku jí to však dávají kolegové, ale i kolegyně pořádně „sežrat“. Výstroj jí nepadne, je nepohodlná, a první den při pronásledování prostitutky narazí hlavou do zdi. Doslova. Všude sklízí buď posměch, nebo ještě tak maximálně vilné mužské pohledy.

V poměrně jednoduchém příběhu, který se odehrává pouze v průběhu jednoho týdne, poznáváme nejprve Maggiina bratra Jimmyho, který se snaží dopravit do nemocnice smrtelně postřeleného parťáka. Ten je nejspíš už několikátou obětí tzv. Střelce, který v průběhu posledních dní zabil – doslova popravil – střelou do hlavy už několik policistů. Atlantská policie je na nohou. Muži – detektivové prahnou po krvi. Chytit, zneškodnit. Hlavně bez nějakého soudu, který by mohl – nedej bože – podezřelého osvobodit nebo „jen“ umístit do vězení.

Maggie se na Jimmyho popisu celé události něco nezdá a chce tomu přijít na kloub. Během krátké doby dostane na starosti Kate, která je sice nemožná, ale obě ženy nakonec musí spolupracovat. Mají ovšem šanci? Dokáží najít něco, co by přehlédlo tucet detektivů před nimi? Zvlášť když jim nikdo nevěří, když nikomu nestojí ani za půl slova? Navíc Kate tajemný Střelec už nějakou dobu sleduje…

Karin Slaughterová se o téma žen u policie v sedmdesátých letech otřela už ve svém dřívějším románu Kriminálník. Tehdy nám v retrospektivních scénách představila hrdinky své současné knižní série s Willem Trentem, policistky Amandu Wagnerovou a Faith Mitchellovou. Už tehdy naznačila, že to příslušnice něžnějšího pohlaví rozhodně v minulosti u policie neměly jednoduché. Nyní se k tomuto tématu vrátila a věnovala mu celou knihu.

„Hergot, holky, vy vůbec netušíte, jak to máte snadný.“
Gail hodila prázdnou placatku zpátky na palubní desku.
„První tejden ve službě jsem ve skříňce s věcma každý ráno měla čerstvou hromadu hoven.“ Znechuceně ohrnula rty. „Terry, Mack, Red, Les, Cal, Chip, Bud – všichni se tam vystřídali a snažili se jeden druhýho trumfnout. Vystříkali se mi do kabelky. Nachcali mi do bot. Vydělali se mi do kufru v autě. A když jsem pak tvýmu strejčkovi Terrymu nechala na palubní desce jedinej použitej tampon, začal mi nadávat do šílenejch krav.“
Str. 263 až 264

V jednom rozhovoru řekla, že chtěla svým románem čtenářům ukázat, jak to tehdy chodilo, a možná se také zamyslet nad tím, jak moc, nebo také jak málo se věci od té doby změnily. V rozhovoru rovněž podotýká, že onen tlak na ženy nepocházel jen od mužů, ale leckdy i od žen, které také dokázaly býti zlé. K tomu ještě přikládá perličku, že jedno z nejčastějších tehdejších volání na policii bylo oznámení, že někdo viděl, jak nějaká žena ukradla policejní vůz – nikdo totiž nepředpokládal, že by žena mohla být policistkou a řídit policejní auta – lidé je pokládali za zlodějky.

Hlavní město jižanského státu Georgia je v sedmdesátých letech místo, kde bychom – alespoň podle čtení knihy – být nejspíš nechtěli. Každá z postav je téměř karikaturou nějakého typu. Policajti jako Terry nebo jeho parťáci s „buranskými“ jmény jako Chip, Bud nebo Mack jsou sexističtí, chvástaví, rádi se opíjejí a ženy mají jen „na to jedno“. Pak jsou tu drsné černošské policistky, které však musejí mít na stanici šatny oddělené. Přidejme šlapky a jejich pasáky, z nichž každý má asi jen jednu jedinou zálibu – fackovat a týrat holky ze svého „stáda“.

Najdeme tu vůbec „normální“ postavy? Snad jedině Maggie a Kate. Právě tady je vidět jasný znak ženské autorky, nepochybné vyjádření, komu fandí a s kým soucítí. Maggie je jen o maličko ostřílenější než Kate a onen stupínek na žebříčku zkušeností mezi ní a Kate je jasně znát. Maggie může být pro Kate tím zkušenějším mazákem a v podstatě nedobrovolným učitelem, ale když dojde na konfrontaci s jejími mužskými kolegy, není na tom v podstatě o nic lépe.

Právě na postavě Kate je ale vidět, jak jí postupně soukolí systému semílá. Z křehké dívky, která byla až doposud zvyklá žit na jakémsi ostrůvku přepychu a bohatství uprostřed bídy a násilí, se den ze dne stává tvrdší a otrlejší policistka. Přitom to není tím, že by se jí v podstatě násilí líbilo. Je to ona, kdo de facto glosuje myšlenku celého románu, zdali člověk dokáže být v každodenním střetu s drsnou realitou násilí a zůstat při tom nad věcí. Je to Kate, která se zamýšlí, „čí Atlanta vlastně je“, právě ve světle toho, že mnoho agrese pramení z faktu, že si dost lidí nedokáže připustit, že se věci mění – černoši prosazují stále více svá práva a ženy vykonávají i do té doby ryze mužské profese.

V průběhu děje přichází odhalení, které nabourává ono mužské ego policistů (co to je, to vám ovšem neprozradím). K prvnímu odhrnutí pláštíku se dostane Kate, později i Maggie, ovšem atmosféra příběhu tím rázem zhoustne. Obě policistky s tím nemohou v podstatě nic udělat, následné další odhalení by mohl přinést ještě více zla a násilí, dokonce přinést smrt i z rukou někoho jiného než Střelce.

Z předchozích odstavců je jasné, že o příběh tu až tak nejde. Netvrdím, že není zajímavé čekat na to, kdo je oním tajemným Střelcem, jestli je to nějaká postava, která je nám během vyprávění představena, nebo někdo neznámý, nicméně hlavním hrdinou tohoto románu je Atlanta sedmdesátých let, popis tehdejších praktik a hlavně nálady ve společnosti. Je to zajímavý pohled, zbavený jakýchkoliv příkras, rozhodně nečekejte atmosféru „starých dobrých kriminálek“ ve stylu Starskyho a Hutche nebo Clinta Eastwooda.

Vím téměř určitě, že bych asi nechtěl být policistou tehdy v sedmdesátých letech a nejsem si teď ani jistý, zdali bych chtěl žít v té době. Co však vím jistě, je to, že určitě chci být čtenářem další knihy od Karin Slaughterové!

Originální titul: Cop Town (2014)
Vydáno: Delacorte Press, New York (2014)
Vydání v České republice: Domino (2014)
Přeložila: Hana Čapková (2014)
488 stran

Nejnovější román Karin Slaughter si klade mnohem vyšší cíle než "jen" být dobrou detektivkou.

05. 01. 2015  |  Recenzoval: Marek Zákopčan

O kvalitách americkej autorky krimitrilerov Karin Slaughterovej sa pochvalne vyjadrujú také esá ako Michael Connelly, Gillian Flynn či Kathryn Stockett. Ja som sa o nich doteraz presvedčil na základe niekoľkých dielov jej série o vyšetrovateľovi Willovi Trentovi, ktorá sa do našich končín dostala zásluhou českého vydavateľstva Domino. Najnovší titul obľúbenej spisovateľky Město policajtů však nepatrí do žiadnej známej série a jeho poňatie má, povedal by som, omnoho vyššie ambície. Dej je totiž zasadený do polovice sedemdesiatych rokov, a hoci sa odohráva v Atlante ako väčšina Slaughterovej diel, spoločnosť sa od tej súčasnej v mnohom líšila. Segregácia bola na dennom poriadku, a to nielen v zmysle černošskej rasy, ale i v rámci postavenia žien, homosexuality, príslušnosti k iným národom... Autorka na pozadí nevyhnutných spoločenských zmien vybudovala príbeh o pátraní po sériovom vrahovi policajtov, kde sa všetky spomenuté atribúty stávajú jeho dôležitou súčasťou.

"V hlavě mu vybuchoval barevný ohňostroj vzpomínek. V duchu viděl vyhrnutý rukáv červené košile a hodinky ze žlutého kovu. Bílou perleťovou rukojeť pistole svírala ruka v černé rukavici. Pomalu vycházející slunce koupalo závěr z tmavé oceli v namodralém světle. O černé věci by neřekl, že by se mohla lesknout, ale pistole skoro zářila. Čísi prst stiskl spoušť."

Ústrednú dvojicu postáv tvoria dve odlišné, a pritom v mnohých ohľadoch podobné ženy. Maggie pochádza z policajnej rodiny, no i keď pracuje ako strážnička už päť rokov, stále sa jej nepodarilo zapadnúť do mužského kolektívu. Kolegovia podceňujú jej schopnosti a neberú vážne jej snahu o náročnú prácu. Práve naopak, ženy na stanici sú často terčom posmechu a sexuálnych narážok. Svoj postoj k nej nezmenia, ani keď je postrelený jej brat Jimmy, mladá hviezda a všeobecný obľúbenec. Podľa všetkého sa jeho partner stal obeťou tzv. Strelca, šialenca, ktorý zastrelil už päť atlantských policajtov. Všetci sú odhodlaní dostať zabijaka za každú cenu, pričom ich nenávisť sa zameria na černošskú štvrť ako predpokladané semenisko zločinu... Kate Murphyová, pôvodom z bohatej rodiny, sa k polícii prihlásila po smrti manžela vo Vietnamskej vojne. Bez zmyslu života sa snaží vykročiť na novú dráhu, no už prvý deň v práci ju takmer pripraví o odhodlanie. Vystrieda sa ako partnerka medzi Jimmym a Maggie Lawsonovcami a postupne preniká do problematiky vyšetrovania, kde sa nie vždy dodržiavajú predpísané postupy a ubližovanie na zdraví možným svedkom je povolené, ak prináša želané výsledky. Maggie spočiatku pristupuje ku Kate s rezervou, nečaká totiž, že vydrží a nezuteká, no postupne ocení jej húževnatosť a spoločnými silami dospejú v pátraní k naozaj prekvapivému výsledku. A to tak v osobe nebezpečného strelca, ako aj v súkromných tajomstvách blízkych osôb...

"Kate padla jako podťatá na podlahu. Elegánovi zmizela polovina hlavy. Maggii to tak alespoň připadalo. V jednu chvíli měl pravou stranu obličeje - oko, lícní kost a čelist, a vzápětí zmizela ve spršce krve. Ozval se výkřik a roztříštilo se okno. Možná to Maggie slyšela až teď, stejně jako vzdálené prásknutí pušky, které jí rezonovalo v uších. Jedna rána. Do hlavy. Střelec."

Ako som už spomenul vyššie, Město policajtů sa odlišuje od zvyšku autorkinej tvorby. Okrem samozrejmého vyšetrovania sériových vrážd sa nesie v znamení spoločenských predsudkov, ktoré sa vytrácajú len pozvoľna. Karin Slaughterová sa naplno ponorila do niekoľko desaťročí staršieho obdobia a priniesla román plný vtedajších nálad a živých charakterov. Ako sa ukáže, najhoršia je neschopnosť človeka akceptovať odlišnosť iných a neopodstatnený strach z neznámeho. Vy sa však nebojte a po knihe Město policajtů smelo siahnite!

Mix hutné atmosféry, originálních postav a skvěle vystavěného děje.

21. 11. 2014  |  Recenzoval: schefik

Americká bestsellerová autorka Karin Slaughter se vrací na pulty knihkupců se svým nejnovějším počinem. Speciální agenty tentokrát vyměnila za obyčejné policajty potýkající s každodenními starostmi a na čtenáře tak čeká neradostný pohled do Atlanty sedmdesátých let, kdy společnost byla více méně rozdělena na dva tábory. Bílé a ty ostatní. A jak tato zkušenost dopadla? Jak jinak než skvěle.

Karin Slaughter se proslavila především díky svým thrillerovým sériím, jedné z fiktivního okresu Grant Country a druhé, jejímž hrdinou je speciální agent Will Trent. Její knihy si oblíbili čtenáři po celém světě a netrpělivě očekávají další přírustek do řady napínavých thrillerů s hutnou atmosférou, které autorka svým fanouškům přináší. Nyní se čeští čtenáři mohou začíst do jejího prvního samostatného románu Město policajtů, jenž Amazon zařadil mezi Knihy roku v žánru detektivka, thriller a napětí.

Sedmdesátá léta nepatří ve Spojených státech mezi právě radostné a o Atlantě to platí dvojnásob. Společnost se vzpamatovává z prohrané vietnamské války, občanské nepokoje jsou vcelku běžnou záležitostí a nad místní policií visí neznámá hrozba. Ulicemi se pohybuje vrah, který již popravil několik policistů. Stop a indicií je pomálu, a tak nezbývá než čekat, kdy udělá střelec chybu.

Za této nelehké situace nastupuje k policii i Kate Murphyová, kterou si bere na starost Maggie Lawsonová. Na Kate čeká hned několik nepříjemných překvapení. Místo pomoci, mohou očekávat jen výsměch a klacky pod nohy. Ženské k policii prostě nepatří, alespoň to si myslí drtivá většina místních policajtů, a tak jim nezbývá, než obstarávat podřadnější práce, se kterými se opravdový policajti nechtějí zabývat. Přesto i ony touží dostat Střelce a pomstít za mrtvé kolegy.

Stejně jako předchozí knihy této autorky i Město policajtů se může pyšnit vynikající atmosférou, která čtenáře naprosto pohltí a vtáhne do děje. Jaká byla v té době nálada ve společnosti a jaké panovaly faktické rozdíly mezi obyvateli Atlanty, může posoudit pouze někdo, kdo v té době opravdu žil. A přesto že jsou některá fakta možná až šokující, vše působí naprosto uvěřitelně a skvěle tak zapadá do celkového konceptu knihy.

Jenže samotná atmosféra skvělou knihu nedělá. Karin Slaughter si je toho naštěstí velmi dobře vědoma, a tak předkládá čtenářům vyvážený mix všeho, po čem může fanoušek napínavých thrillerů zatoužit. Autorka navíc umí psát velmi čtivě, její originální a atraktivní styl psaní celý příběh táhne kupředu nezadržitelným tempem. K tomu přidává velmi dobře vystavěný příběh, který postupně graduje do velkého finále a nutí tak čtenáře neustále pokračovat ve čtení.

Pokud jste s autorkou až doteď neměli žádnou zkušenost a nechce se vám hned pouštět do některé z jejích sérií, je Město policajtů ideálním tipem, jak se s Karin Slaughter seznámit. Stejně jako její předchozí knihy i tento román obsahuje velmi přitažlivý mix hutné atmosféry, originálních postav a skvěle vystavěného děje, kterým si dokáže své čtenáře omotat kolem prstu. Pro fanoušky kvalitních thrillerů je Město policajtů nutností, navíc si v něm na své přijdou i čtenáři, kteří tento žánr tolik nevyhledávají.


Ukázka z knihy Město policajtů