Nakladatelství Domino  ›  Edice  ›  Napětí  ›  Bohové viny

Bohové viny

Autor:
Michael Connelly
Originální název:
The Gods of Guilt
Překlad:
Jiří Kobělka
Série:
Mickey Haller
Pořadí knihy v dané sérii:
5
Žánr:
Napětí
ISBN:
978-80-7498-041-1
ISBN e-knihy:
978-80-7498-042-8
Počet stran:
488
Datum prvního vydání:
03. 12. 2014
E-kniha:
Ano
Vazba:
pevná

149 Kč

Nakupte ještě za 2000 Kč a získáte DOPRAVU ZDARMA!

Bohové viny

Popis: Bohové viny

Dobrý advokát musí především umět rozpoznat své vlastní viny.

Mickey Haller se po krátkém přeběhnutí na stranu obžaloby vrací ke svému původnímu řemeslu: provozuje advokátní praxi ze zadního sedadla lincolnu a čeká na lukrativní případ.

Dočká se brzy. Textová zpráva s kódovým označením pro vraždu je pro něj znamením, že se vrací zpátky na výsluní, kde se hraje o obrovskou mediální pozornost a tučné šeky. Tato kauza má však jeden háček: obětí zločinu je jeho bývalá klientka, prostitutka Gloria Daytonová.

Mickey se domníval, že se mu ji podařilo přivést na správnou cestu. Zjevně se mýlil: Gloria se vrátila do Los Angeles i k dřívějšímu způsobu života. Nezachránil ji, naopak možná má na její smrti částečný podíl.

Plný pochybností se ujímá obhajoby člověka, který byl z vraždy obviněn – o jeho nevině je ale Mickey stále silněji přesvědčen. Od samého začátku ví, že tento případ pro něj nebude lehký. Bude muset oživit temné duchy své minulosti, aby dokázal přesvědčit o své pravdě bohy viny – porotce, kteří mají rozhodnout nejen o osudu jeho klienta, ale zároveň i o něm samém.


Dotaz k produktu Bohové viny

Jméno:
Telefon:
E-mail:  (povinné pole)
Číslo "10" slovy:  (povinné pole)
Váš dotaz:   (povinné pole)
 
 

Autor: Michael Connelly

Michael Connelly

Tu otázku dostává Michael Connelly (*1956) často a odpovídá na ni stále stejně: nejvíc ze všech autorů jej ovlivnil... Dá se to uhádnout, není to těžké, ba naopak až logické: Raymond Chandler a především jeho román Loučení s Lennoxem. Když mu veleinvenční novináři nedají pokoj a dotírají dál, dozvíme se, že má rád i Harrisova Červeného draka a Pohřešovaného od Rosse MacDonalda. Z filmů se mu líbí Čínská čtvrť, Bullitův případ a opět Loučení s Lennoxem. Má rád blues a jazz. Ani by nemusel odpovídat. Všechno je to nabíledni. Koneckonců sám říká: „Všechno, co chci, aby o mně lidé věděli, je v mých knihách."

V šestnácti letech se stal svědkem zločinu. To ho nasměrovalo nejprve k četbě literatury toho typu a pak i k psaní na to téma. Už jako středoškolák napsal krimi povídku do školního časopisu. O necelých deset let později psal o reálných zločinech do novin. Dvanáct let nato, v roce 1992, vydal první román. V Černé ozvěně, ověnčené cenou Edgar za nejvydařenější prvotinu, se poprvé objevil jeho stálý hlavní hrdina, melancholický policista Harry Bosch. V jeho případě lze parafrázovat: cokoli o něm chcete vědět, najdete to na obrazech jeho holandského jmenovce. Takové je prostředí, ve kterém detektiv Bosch působí: depresivní, hrůzné, beznadějné. Je takový i on?

Na to odpovídá opět Connelly: „Friedrich Nietzsche napsal, že když člověk nahlédne do temnoty propasti, současně s tím propast nahlédne do něj." Tak nezvratně poznamenalo jazzového labužníka Bosche nemilosrdné, kruté a chladné prostředí, v němž se pohybuje, temná zločinná propast jménem Los Angeles.

Určitě i proto – o řemeslně bravurně zvládnuté stránce policejních procedurálních románů nemluvě – platí dnes detektiv Harry Bosch (a v posledku také advokát Mickey Haller) za jednu z nejkomplexněji pojatých, nejvěrohodnějších a nejzajímavějších postav současného detektivního thrilleru. A jeho duchovní otec za jednoho z nejlepších žijících autorů žánru.

Velmi výstižné zhodnocení napsal Miroslav Petříček v recenzi románu Pád: "Michael Connelly patří k těm autorům, kteří se rozhodli pokračovat v tradici "drsné školy" (ale také filmu noir). Chápou ji jako přesný nástroj popisu společnosti, který je schopen proniknout pod obecné teorie a odhalit samy kořeny sociální patologie, aniž se kvůli tomu musí román nutně tvářit jako vysoká literatura. Protože tou se nečekaně stává mimoděk a spíše na zapřenou."

Sotva bychom nalezli slova, která Connellyho tvorbu vystihují lépe.


Čtenářské recenze

Jak se vám tato kniha líbila? Zajímá to nejen nás, ale také celou řadu dalších čtenářů. Budeme tedy moc rádi, když se s námi podělíte o své názory a dojmy.

Pro odeslání recenze musíte být přihlášení.

Neexistuje čisté dobro a čisté zlo, sděluje nám v nejnovějším thrilleru Michael Connelly.

13. 02. 2015  |  Recenzoval: Richard Spitzer - Centrum detektivky

Advokát Mickey Haller dostává další případ. Dokáže nevinu klienta obžalovaného z vraždy, když je navíc nejspíš obětí spiknutí zosnovaného protidrogovým agentem a vyšetřovatelem pracujícím pro státního zástupce?

„Námitka, Ctihodnosti! Obhajoba nutí svědka vyvozovat vlastní závěry! – Zamítá se, svědek může odpovědět.“ Romány ze soudní síně. Kdo by je neměl rád? Kdo někdy s potěšením nečetl o jednotlivých tazích obžaloby, na které musí obhajoba kontrovat ještě důmyslnějším protitahem? Kdo by rád (pravda, v pohodlí svého domova) neprožíval drama současně s obžalovaným a dychtivě nečekal, obraceje stránku za stránkou, na známý dialog: „Dospěla porota k závěru? – Ano, Ctihodnosti. Porota shledala obžalovaného – NEVINNÝM!“? Že se vám po takovém románu už stýskalo? Nezoufejte! Hlad po justičním thrilleru přichází ukojit americký spisovatel Michael Connelly s dalším, v pořadí již pátým titulem ze série o losangeleském právníkovi jménem Michael „Mickey“ Haller.

Hlavní hrdina tentokrát dostane nabídku obhajovat klienta podezřelého z vraždy prostitutky. Obžalovaný Andre La Cosse pro zavražděnou Giselle Dallingerovou spravoval webové stránky a zároveň jí dohazoval kšefty (byl vlastně jako takový „digitální pasák“). Haller nabídku přijímá. V Giselle zakrátko poznává svou bývalou klientku, kterou si pamatoval pod jménem Gloria Daytonová. Před pár lety ji zachránil od vězení výměnou za svědectví proti Hectorovi Moyovi, významnému členovi mexického drogového kartelu (zápletka se objevila v prvním příběhu s Mickeym Hallerem; u nás známým pod titulem Advokát). Na základě Gloriina svědectví byl skutečně Moya odsouzen a mladá žena získala svobodu. Nyní se však chystá obnova Moyova procesu. Mickeymu je jasné, že smrt prostitutky s tím může souviset. Bál se někdo, že by mohla Gloria říci, jak to tehdy bylo?

Během přípravy na soudní proces je Mickeymu stále více jasné, že je jeho klient opravdu nevinný a že se skutečně stal obětí spiknutí. Bohužel pro advokáta, jde o spiknutí, které nejspíš zosnoval zkorumpovaný agent protidrogové agentury DEA. Navíc se zdá, že to bylo za pomoci nejméně jednoho podplaceného vyšetřovatele. Rozplést spiknutí a dokázat klientovu nevinu tak bude tentokrát opravdu hodně těžké. A bohužel i za cenu citelných ztrát…

Právníky nikdo moc v lásce nemá. Ale dost často se jimi oháníme a bývají také jedni z prvních, na koho se obracíme, když se dostaneme do úzkých. Ať už jde o spory mezi sousedy, v rodině, po dopravní nehodě nebo nedej bože při zapletení do nějakého zločinu. V detektivní literatuře pak profese právníka osciluje mezi opovržením a nenávistí ze strany policistů až po hrdinné právníky s geniální dedukcí, kteří nejenže vyrvou obžalované ze spárů elektrického křesla, ale rovnou přímo v soudní síni odhalí skutečného vraha.

Mickeyho Hallera nelze jednoznačně zařadit ani do jedné škatulky. Spíš bychom mohli říci, že osciluje někde mezi, ale samozřejmě má spíš blíže k té druhé škatulce. Je to sice sympaťák se smyslem pro čest a se snahou udělat pro svého klienta maximum, ale u policie rozhodně vůbec oblíben není. Na druhé straně, nějak se živit musí. Bohužel, někdy v důsledku toho, v jaké společnosti se pohybuje, nebo že obžalovaného „vyseká“, mohou umírat lidé. Haller pak platí cenu nejvyšší. Ztrátou spolupracovníků, ale i odcizením rodiny. Začátek příběhu Bohové viny (jde o označení poroty) ho zastihuje v okamžiku, kdy jeho bývalý klient po propuštění z vazby zabije autem dva lidi. Jednou z obětí je i spolužačka Mickeyho šestnáctileté dcery Hayley. Ta v důsledku strašlivé události přeruší s otcem veškeré styky.

Náhle jsem si vzpomněl na svou dceru Hayley a na jednu z posledních věcí, které mi řekla, než se mnou přerušila styky. Mé klienty označila za bahno společnosti, za lidi, kteří využívají a zneužívají druhé, a dokonce je i zabíjejí. Momentálně jsem jí v tom nemohl oponovat. Moje portfolio klientů čítalo únosce, který si vybíral za oběť staré ženy, muže obžalovaného ze znásilnění přítelkyně, člověka, co zpronevěřil peníze ze studentského cestovního fondu, a několik dalších ničemů. Teď jsem si mohl připsat na seznam muže obviněného z vraždy – přesně řečeno muže obviněného z obchodování se sexem.
Str. 36–37

Pokud jste přečetli více románů s Mickeym Hallerem, pak asi víte, že většina příběhů dodržuje klasickou linii svého žánru, kdy zhruba polovinu knihy zabírá vyšetřování a příprava na proces, přičemž druhá polovina se pak už odehrává převážně v soudní síni. I Bohové viny jsou na tom podobně, ale přeci jen zaznamenáváme určitý posun, kdy nám Connelly jasně naznačuje, že obhajování nevinných není jen snadné zesměšnění obhajoby a vyhřívání se na právnickém výslunní. Stojí to skutečně oběti, navíc tentokrát je protivník opravdu důstojný a z komplotu, který nachystal, mrazí. Možná tak více než kdy jindy budeme Mickeymu držet palce, více než dříve s ním budeme soucítit.

Znovu ho doprovodíme do soudní síně, kde budeme sledovat jeho brilantní strategii, která vychází především z předvídavosti, jaký argument či protiargument vytáhne žalující strana. Nebo jaký svědek může obhajobě (a jak) nejlépe posloužit. Díky vyprávění v první osobě s námi Mickey Haller sdílí všechny myšlenky a objasňuje nám, proč se rozhodl jednat tak či onak. Nemusíme si tedy na jednu stranu lámat hlavu, co zrovna obhájce daným krokem sleduje, na druhou stranu Mickey zase neobjasní ve svém vnitřním monologu hned vše. Může tak nastat případ, kdy si už říkáme „je to v háji“, abychom byli o to mileji překvapeni, že s tím ten prohnaný Mickey počítal a připravil si protiúder.

S blížícím se koncem nás sebou vír soudní mašinerie stahuje víc a víc. Ať už máme právníky rádi nebo ne, se stále více houstnoucí atmosférou v soudní síni i mimo ni, s napětím čekáme na výrok poroty. Přejeme Mickeymu, aby vše dotáhl do vítězného konce, odhalil padouchy, a nic a nikdo mu to už nezhatil. Ale u Connellyho není vždy vše černobílé, jak perfektně dokazuje jedna z vrcholných scén v závěru knihy.

Bohové viny jsou výborně napsaným příběhem, který by neměl žádnému příznivci soubojů obžaloby a obhajoby chybět. Je sympatické, že autor už několik let patří k těm, kteří oživují zájem o soudní dramata. Přičemž se nebojí trochu míchat s kartami žánru. Neváhá tu a tam někoho obětovat ve snaze dokázat, že tu není jen čisté dobro a čisté zlo, a že vítězství něco stojí. A třeba se díky jeho románům a Mickeymu Hallerovi budeme dívat na jednu z nejméně oblíbených profesí trochu jinak.


Ukázka z knihy Bohové viny